RECENZE
SYSTEM OF A DOWN
Hypnotize
SONY/BMG 39:46
Styl: nu metal Stát: USA
Rok: 2005
Druhé album „Hypnotize“ se mi zdá konzistentnější a přesvědčivější, než jeho dvojče „Mesmerize“. Ubylo prázdných póz, hlavní vokál k mé úlevě opět převzal Serj Tankian a celek je přímočařejší a celkově tvrdší. Úvodní dvě skladby „Attack“ a „Dreaming“ jsou opět těmi strhujícími vypalovačkami, jaké jsme u SOAD vždy tak obdivovali. Agresivní výbuchy kytarových breaků, divoce vířící rytmika, prudké emocionální výlevy, převratné dynamické změny, náhlé harmonické kotrmelce a krkolomné střídání nálad. Větší důraz na atmosféru klade titulní kompozice „Hypnotize“, v níž je lyrický úvod střídán dynamičtějším rozjezdem ve středním tempu se zajímavým kytarovým motivem a končí bouřlivým závěrem. Vypalovačka „Stealing Society“ začíná jako nelítostně obratný, smrtelně nebezpečný a superrychlý thrash, přitom hodně emocionální a výrazně melodický. Osobně se mi nejvíc zamlouvá skladba „U-Fig“, asi nejtvrdší a nejemocionálnější na albu, s typickým zklidněním ve střední části. Závěr desky pak tvoří variace na úvodní stejnojmennou skladbu „Soldier Side“ z předchozího „Mesmerize“. SOAD jsou tedy na „Hypnotize“ opět technicky brilantní a skladatelsky nadprůměrní, takže výsledkem je vyrovnané album bez zjevných slabin. Do jejich hudby se opět vrátila živelnost a vášeň, která mi tak scházela na „Mesmerize“, i když bývalé intenzity minulých let ani zdaleka nedosahují. Osobně mám ale s celým tímto projektem trochu jiný problém. Oficiálním důvodem k rozdělení celého díla půlroční pauzou na 2 části byl prý čas, který fanoušci potřebují k tomu, aby dokázali strávit takovou porci hudby. No…nevím jak to vidíte vy, ale podle mě to je naprostý žvást. Není zde totiž nic, co by kapelu k takovému tvrzení opravňovalo. Nic, co by vás nějak významně překvapilo, či zaskočilo, nic, co by vyžadovalo soustředěný a mnohonásobný poslech. Žádné experimenty, žádný progresivní či převratně novátorský trend. Vydat obě desky rovnou jako dvojalbum bylo podle mě naopak daleko logičtějším krokem. Navíc se přímo nabízelo celý komplet dramaturgicky trochu upravit a následně spojit nějakým jednotícím prvkem v jeden logický celek a vytvořit tak jednolité koncepční dílo, jaké by nemělo v tomto žánru obdoby. Jejich smysl pro přehnaná gesta a jistou teatrálnost je k tomu přímo předurčuje a jsem přesvědčen, že by se na koncepční dvojalbum od SOAD pohlíželo zcela jinýma očima. Nepochybně by jeho vydání vyvolalo bouřlivou diskusi a oprávněně by bylo považováno v rámci příslušného stylu za něco jedinečného. Nic z toho se ale bohužel nestalo a tak jediným důvodem k rozdělení obou desek byl podle mě větší finanční zisk, což je skutečně politováníhodné. Z uměleckého hlediska tak SOAD promarnili jedinečnou šanci, která se už nebude nikdy opakovat.
Album 
Celý projekt 
