RECENZE
THE END
Elementary
RELAPSE 51:06
Styl: emo metal core Stát: Kanada
Rok: 2006
THE END začínali v roce 1999 v rodném Ontariu původně jako hard core punk kapela, ale postupem času nabral jejich projev metalovou hmotnost a výrazně strukturovanou podobu. Inspirováni DILLINGER ESCAPE PLAN, CONVERGE, ale také NEUROSIS se s plnou vervou vrhli do metal coreové vřavy a výsledkem bylo vynikající album „Within Dividia“ z roku 2003, které bylo od začátku až do konce krutě nesmlouvavé a ultra agresivní. Nová deska jde ještě mnohem dál a nabízí podstatně rozmanitější a komplexnější pohled na daný žánr, aniž by přitom jakkoliv slevila ze svých předchozích předností. Brutálně expanzivní metal core, plný násilí a rudého řevu je zde konfrontován s vysoce emocionální a značně melodickou hudební formou, zcela postrádající otravný patos a klišé současné emo metalové scény (ach jak osvěžující). Výsledkem jsou sebevědomé, melodické písničky s opravdovými emocemi, za které se nemusí stydět ani ten největší tvrďák. Po ultra tvrdém otvíráku „Dangerous“ následuje mnohovrstevnaté rozjímání ve stylu ISIS „The Never Ever Aftermath“, které však ani na okamžik neztratí svou hmotnost a razanci. V „The Moth and I“ se THE END pro změnu vydali do krajin, v nichž už celé věky neomezeně vládnou NEUROSIS a některá místa v jejich ambientně-psychedelické krajině dokonce připomínají současné THE MARS VOLTA(!!), v „Throwing Stones“ vás zase svým vyčkávacím pohupováním a následnou dynamickou gradací přenese do panství TOOL. Někdy je ale přestane bavit si hrát a to jsou pak děsivě přímočaří a brutálně nekompromisní, jako např. ve skladbě „Awake?“, v závěrečné kompozici „And Always“ vás zase akustická kytara, decentní rytmika, melancholický vokál a trocha smyčců zavedou opět k THE MARS VOLTA. Na albu samozřejmě najdete i skladby, kde se všechny uvedené vlivy setkají a vzájemně prolnou v jeden gigantický celek. THE END jsou mimořádně technicky vybavení, tvrdí, melodičtí, emocionální, rafinovaní i přímočaří, invenční, překvapiví, psychedeličtí, industriálně-ambientní a nevím jací ještě a jejich vysoce strukturované kompozice mají pro vás nachystané vždy nějaké překvapení. Jejich nezpochybnitelná tvrdost nepůsobí nijak samoúčelně a vždy má svůj dobrý důvod, navíc kombinace s výraznými melodiemi a silným emocionálním nábojem posunula jejich hudbu o další level směrem vzhůru. THE END jsou kapelou, jejíž jméno stojí za to si pamatovat!
