RECENZE
THE OCEAN
Heliocentric
METAL BLADE/MYSTIC – 50:58
epic prog metal Německo
Rok: 2010
Jak už jistě víte, nový počin berlínských progresivních metalistů THE OCEAN je rozdělen na dvě samostatné části, z nichž ta první nazvaná „Heliocentric“ se zabývá jak již název napovídá heliocentrickou teorií, s níž ve středověku přišel (mimo jiné) i Mikuláš Koperník a později rozpracoval Galileo Galilei. Ta praví, že ne Země, ale Slunce je středem našeho vesmíru a kolem něj krouží ostatní planety. Dnes všeobecně přijímaný fakt, tehdy kontroverzní tvrzení, za něž hrozilo upálení na hranici a Galileo byl ostatně nucen svá prohlášení odvolat, aby se tomuto trestu vyhnul jak známo. Druhá část s názvem „Anthropocentric“ vyjde na podzim a jejím námětem bude antropocentrismus, což je moderní označení pro sebestředný způsob myšlení, pro něž je člověk centrem všeho, případně i samotného vesmíru. Podle prohlášení kapely mělo nové album hudebně navazovat na předchozí veleúspěšné „Precambrian“ a dramatický úvod v duchu NEUROSIS tomu odpovídá, stejně jako následující skladba „Firmament“. Hned další kompozice „The First Commandment Of The Luminaires“ však ale všechno mění, je to spíše epický art rock s patinou 70. let v duchu ranných KING CRIMSON, zpívaný velmi čistým a emocionálně bohatým hlasem v podání nového zpěváka Loica Rossettiho, který hned v další skladbě „Ptolemy Was Wrong“ zní, jako taková civilnější a méně melodramatická verze Freddiho Mercuryho. THE OCEAN tentokrát rozhodně nijak netlačí na pilu a šetří agresí, snaží se maximálně pracovat s atmosférou a dynamikou celé desky, velmi opatrně a s rozvahou ji dávkují, tu zlehka přitlačí, tu zase uberou, jakoby zkoumali, kde vlastně jsou jejich hranice. Rozhodně nejde o žádnou bezuzdnou explozi agresivní dravosti, ani okázalou demonstraci síly, ale spíše o kontrolovanou implozi a zkoumání vlastního nitra. Ne že by s námi zacházeli nějak v rukavičkách, ale skutečně heavy jsou vlastně jen na začátku a na konci nové desky. Výjimku potvrzující pravidlo tvoří skladba „Metaphysics of the Hanuman“, která je takovým hybridem toho co se odehrálo do té doby a hodně mi připomíná poslední desku MASTODON, podobně jako „Swallowed by the Earth“. Zbývající materiál se nese spíše v komornějším duchu, tzn. čistý a emočně bohatý vokál, noblesní zvuk klavíru, decentní smyčce, dynamická rytmika, umírněné kytary a výrazná atmosféra, která místy připomíná např. RADIOHEAD (třeba ve skladbě „Catharsis of a Heretic“), ovšemže spíše v rovině pocitové, než konkrétních hudebních motivů. „Heliocentric“ je rozhodně velmi zajímavou nahrávkou, ale mám pocit, že se na ní THE OCEAN stali tak trochu obětí vlastních ambicí. Osobně bych snesl trochu drsnější zacházení, ubral lyrických momentů a také bych se přimlouval za trochu odvážnější, kompaktnější produkci. Ne že by „Heliocentric“ byla „nuda“ (!!), leč měřítka jsou v tomto případě nastavena hodně, ba přímo stratosféricky vysoko. Každopádně se už těším na podzimní pokračování, které by údajně mělo nabídnout poněkud drsnější variantu této jarní.
