RECENZE
PETE TOWNSHEND
Who Came First 73:09
Rough Mix 53:25
Empty Glass 61:56
Scoop 75:00
INSIDE OUT
Styl: rock Stát: UK
Rok: 2006
Myslím že fanouškům rockové hudby není potřeba Pete Townshenda nijak zvlášť představovat a tak jen pro pořádek uvedu, že byl kytaristou a zakládajícím členem THE WHO, jedné z nejdůležitějších rockových kapel 60. let, že je označován za vynálezce zpětné vazby a že jeho divoké jevištní vystupování bylo často provázeno demolováním nástrojové aparatury. Za pozornost jistě stojí i jeho sólová alba, která byla trochu odlišná od toho, co dělal s THE WHO a první z nich natočil již koncem 60. let. Toto legendární album vyšlo původně pod názvem „Peter Townshend´ s Meher Baba“ v omezeném nákladu 1500 kusů, jako výraz úcty k učení indického mystika Meher Baba, jehož filosofií byl v té době zcela uchvácen. Album se mezi fanoušky šířilo v pirátských kopiích a tak ho nakonec Polydor požádal o autorizování nahrávky a zařadil ji do svého oficiálního katalogu. Na základě toho Townshend celé album přemixoval a dotočil pár nových písní a v roce 1972 jej vydal. Album obsahuje psychedelický hippie folk, prostoupený meditativní melancholií a všeobjímající láskou ke všemu kolem, což dnes vyvolává spíše shovívavý úsměv. Nicméně i dnes je toto album hodno obdivu především proto, že jej Townshend realizoval celé vlastními silami, tzn. že desku sám složil, natočil, produkoval, nahrál všechny nástroje a nazpíval veškeré vokály. Deska se později dočkala několika reedicí, tato současná nabízí dalších 8 bonusových skladeb, které vznikly v letech 68-70. Další album „Rough Mix“ vyšlo v roce 1977 a je výsledkem Townshendovi spolupráce s baskytaristou, skladatelem a zakládajícím členem SMALL FACES (později FACES) - Ronnie Lanem. V době, kdy v londýnských sklepích duněl punk rock, přišla tato dvojice s lehkým a uvolněným rockem s vlivy folku a country. Stěžejními skladbami se ukázala melancholicky krásná „Annie“, filosofií Meher Baba inspirovaná „Keep Me Turning“ a nebo ambiciózní „Street In The City“, což je vlastně jakási mini opera pro akustickou kytaru a smyčce. Na albu se objevilo též několik zajímavých hostů, např. kytarista Eric Clapton, basák THE WHO John Entwistle, klávesák Ian Stewart a Charlie Watts (oba ROLLING STONES). Smrt bubeníka THE WHO Keitha Moona v roce 1978 uvrhla Townshenda do hluboké osobní krize, která vyvrcholila vážnými problémy s drogami a alkoholem. Townshned ale nakonec svedl se svými démony vítěznou bitvu a důkazem toho je i album „Empty Glass“, které je někdy považováno za jeho skutečně první sólové. Desku otvírá svižná „Rough Boys“, připomínající svou přímočarou energií ranné nahrávky THE WHO. Výborná je i vzletná „And I Moved“ s noblesním klavírem a téměř art rockovou konstrukcí. V přímém kontrastu s ní je jednoduchá a neodolatelně optimistická pop rocková písnička „Let My Love Open The Door“, která se stala největším hitem jeho kariéry. V podobné duchu jen o poznání razantnějším se nese i následná „Joolz and Jim“ s poněkud hořkým textem zabývajícím se smrtí Keitha Moona a s tím související (ne)etikou hudebních médií. Závěr alba tvoří skladba „Empty Glass“ s velmi osobním textem, která se s trochou nadsázky dá srovnat se skladbou THE WHO „See Me, Feel Me“. Následující deska nazvaná „Scoop“ z roku 1983 je opravdu velmi speciální. Je složena výhradně z demo verzí, nedokončených studiových fragmentů a do té doby nevydaných skladeb, které vznikly v rozmezí let 1965 – 1982. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že se bude jednat o jakýsi „odpad“, který neměl dostatečnou kvalitu prosadit se na studiové desky, ale opak je pravdou. Všech 25 skladeb velmi reprezentativním způsobem mapuje celou šíři Townshendova talentu, ničím nezatíženou, mnohdy velmi hravou a uvolněnou. Celé album je žánrově velmi pestré a pohybuje se od rozpustilého country rocku „Squeezebox“, přes one man voodoo dub freak out „The Magic Bus“ a tajemnou „Zelda“ s výbornými psychedelickými houslemi, až po velký hit „Behind Blue Eyes“, který před časem s velkým úspěchem oprášili LIMP BIZKIT. Myslím, že toto album bude mít své kouzlo i pro náhodné posluchače, kteří s hudbou THE WHO, potažmo Townshendovými sólovými projekty, neměli v minulosti to štěstí se potkat.
