RECENZE
UNDEROATH
O (Disambiguation)
ROADRUNNER – 38:42
metalcore USA
Rok: 2010
Floridští UNDEROATH patří k té uvěřitelnější části metalcoreového spektra a svým sedmým studiovým albem to jen potvrzují. Deska „O (Disambiguation)“ je první bez zakládajícího člena, bubeníka a zpěváka Aarona Gillespieho, kterého více než plnohodnotně nahradil Daniel Davison z NORMA JEAN. Ani tentokrát se jim sice nepodařilo překročit svůj vlastní stín, ale mám dojem, že se o to ani nijak zvlášť nesnažili. Z daného žánru se prostě snaží těžit maximum a výsledkem je pěkně nabroušený metalcore nářez, který tu a tam zahušťují drsnou elektronikou, jindy zase odlehčují melodickými vokály. Obě tyto polohy však na rozdíl od většiny ostatních plně začleňují do celku, takže to s tím řvoucím zbytkem tvoří jeden kompaktní a hlavně logický celek. K mé neskonalé úlevě se jim také docela daří vyhýbat se i obvyklým žánrovým klišé, takže výsledkem je sice žánrově vyhraněný, nicméně do jisté míry i originální metalcore. Na novém albu se mi nejvíc líbí, když vládu nad kytarami převezme elektronika („Reversal“), přičemž tenhle model docela dobře funguje i v podstatně klidnějších skladbách („Driftwood“), kde UNDEROATH zní, jako trochu důraznější RADIOHEAD. Celé to na závěr podtrhují i tři tanečně/industriální remixy „Paper Lung“, „In Division“ a „Catch Myself Catching Myself“. Podstatná část desky se ale samozřejmě odvíjí ve standardním metalcore duchu, jehož základní ingrediencí je dravá agrese, která je zde však oproti většině konkurence přetavena v soustředěnou a sebevědomou sílu, která už nemusí nikomu nic dokazovat a prostě jenom existuje. Ty roky na scéně jsou prostě na UNDEROATH znát, takže jim to jejich silácké řinčení zbraněmi můžete bez obav věřit.
