Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


TOM WAITS
Real Gone
EPITAPH/MAXIMUM UNDERGROUND 60:12
Styl: urban dirty blues Stát: USA
Rok: 2004


Na nové studiové album TOMA WAITSE si jeho fanoušci museli počkat celých 5 let. To utrpení jim sice částečně pomohlo snášet vydání dvojice desek "Alice" a "Blood Money", které ovšem obsahovaly starší materiál, původně navíc zkomponovaný jako hudební doprovod k divadelním hrám. Jeho současný hudební apetit tak reprezentuje až aktuální deska "Real Gone", na níž se opět spolehnul na osvědčené hráčské jistoty, v podobě kytaristy Marc Ribota (ve Waitsových službách je od alba "Rain Dogs"), služebně ještě staršího baskytaristy Larry Taylora a bubeníka Brian "Brain" Mantiu (GODFLESH, PRIMUS), který už v minulosti s WAITSEM také spolupracoval. K nahrávání přibral též svého 18 letého syna Casey Waitse který miluje hip-hop a tak odvážně roztočil své gramofony a občas tatíka podpořil i rytmicky. Stejně jako na "Mule Variations" se ve 3 kompozicích představil fenomenální baskytarista Les Claypool (PRIMUS) a svou práci odvedl skvěle kytarista a hráč na banjo Harry Cody. Po celou dobu své hudební pouti si TOM WAITS uchoval velkou tvůrčí svobodu a nikdy se nenechal omezovat žádnými hudebními stereotypy, či šablonami a ani zde pochopitelně svůj charakteristický hudební rukopis nezavrhnul. Jen mu dal trochu jiný, modernější a řekl bych poněkud "odvázanější" rozměr. Ponechal tentokrát stranou své oblíbené piano a dokonce i dechy, čímž vzniknul prostor pro různé "experimentální" taškařice a vylomeniny, kterým se zde všichni zúčastnění oddávají s velkým nadšením. Ta jeho rozhrkaná polka s kořeny v temném blues je zde zbrázděna temnými latinsko americkými vlivy, robustním industriálním boogie, artrózou zpomaleným a tunami dehtu zdrsnělým swingem, svíjejícím se scratchingem a dýmem zahaleným jazzem, díky čemuž album zní, jako nějaké předpotopní rádio, co dostalo svou poslední ránu pořádným klackem. Popraskané šansony, zdevastované životem, zbrázděné utrpením a oslavené lidským soucitem. CAPTAIN BEEFHEART, JOHNNY LEE HOOKER a JACQUES BREL na společném soaré? Pro WAITSE žádný problém! Hudební rozvaliny nevýslovné krásy.


Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky