RECENZE
WOLFMOTHER
Wolfmother
INTERSCOPE RECORDS 54:33
Styl: post rock Stát: Austrálie
Rok vydání: 2006
Australské trio WOLFMOTHER si na současné rockové scéně získává svým stejnojmenným debutem velmi rychle oprávněnou reputaci. Jako by jste smíchali syrovou přímočarost MC5, psychedelické čarodějnictví ranných PINK FLOYD nebo HAWKWIND a schopnost LENNY KRAVITZE napsat jednoduchou, melodickou písničku, aniž by jste přitom sklouzli do popové podbízivosti. Kytarista Andrew Stockdale má hlas barvy kovu, který má razanci požární sirény a jehož kytara zní, jak troubení stáda splašených bizonů. Baskytarista a současně hráč na klávesy Chris Ross obsluhuje oba nástroje současně, včetně různých krabiček a staromódních efektů, bubeník Myles Heskett svou nenápadnou, přesto velmi precizní a nápaditou hrou je vždycky tam kde je ho třeba a dělá přesně to, co v danou chvíli skladba vyžaduje. Alfou a omegou celého alba je vzrušující rytmus boogie, který si WOLFMOTHER libovolně přizpůsobují podle toho, jak se jim to právě hodí. Hity jako „Dimension, Woman a nebo Joker and the Thief“ už teď drancují hitparády všude po světě a nezdá se, že by v této činnosti hodlali WOLFMOTHER nějak polevit. To album prostě nemá hluché, natož pak slabé místo a každá jeho skladba by se mohla stát samostatným hitem. Přestože kořeny jejich hudby leží více než 40 let v minulosti, jsou WOLFMOTHER svým pojetím rock and rollové historie prudce současní. Jsou opravdoví, nefalšovaní a ve víře ve vlastní schopnosti naprosto přesvědčiví. Až čas ukáže, jestli se stanou, jako mnoho jejich současníků, kapelou jedné desky a nebo je v nich něco víc. Osobně bych vsadil spíš na to druhé. WOLFMOTHER jsou kapelou, jejíž jméno si zapamatujte!
