RECENZE
WOLFMOTHER
Cosmic Egg
UNIVERSAL – 53:30
retro rock USA
Rok: 2009
Na webu se už nažvanilo kolem nového alba WOLFMOTHER víc než je zdrávo, ale nakonec stejně záleží jen na hudbě samotné a na tom, jaký pocit ve vás zanechá. Jestli se po vás jen tak sveze jako kapka vody po chromovaném nárazníku a nebo se vám zavrtá pod kůži tak hluboko, že už se jí nezbavíte. Zatím mám dojem, že „Cosmic Egg“ bude patřit spíše do té druhé kategorie, i když zpočátku to tak ani nevypadalo. Druhé album této australské senzace totiž není ani zdaleka tak bombastické a chytlavé jako jejich stejnojmenný debut z roku 2005. Nemá to strhující chrisma, kterým mě tehdy úplně odrovnali, ani takový hitový potenciál, zato nabízí trochu jiný pohled na stejné téma, který není o nic méně zajímavý. Co ovšem zůstalo stejné, je více či méně okaté rabování rock and rollové síně slávy 60. a 70. let, takže vás během poslechu „Cosmic Egg“ budou napadat kapely jako ranní ROLLING STONES, LED ZEPPELIN, THE DOORS, BLACK SABBATH, THE STOOGES nebo DEEP PURPLE, ale zazní i aktuálnější jména, jako třeba DINOSAUR JR., CLUTCH či dokonce tuzemští SUNSHINE!! Největší rozdíl oproti debutu však spočívá v tom, že skladby jsou mnohem strukturovanější a kompozičně členitější, takže nikdy nepokračují tak jak začnou a vůbec není jisté, jak nakonec skončí. Bez zjevných potíží či jakýchkoliv omezení mixují vlivy výše jmenovaných kapel (a mnohých dalších samozřejmě), z nichž si berou jednotlivé hudební fragmenty, které pak vzájemně propojují a libovolně kombinují. Jako kdyby všechno nacpali do nějakého obřího mixéru a zapnuli na plný výkon. Navíc přítomnost druhé kytary jim umožňuje větší hráčské i aranžérské možnosti, čehož taky WOLFMOTHER hojně využívají. Stockdaleova expresivní fistule je stále stejně charismatická, vyjadřující širokou škálu emocí, takže jediným „negativem“ je na můj vkus příliš uhlazená produkce Alana Mouldera (DEPECHE MODE, A PERFECT CIRCLE, NINE INCH NAILS) a jsem přesvědčen, že síla některých skladeb by ještě více vynikla, kdyby si zachovaly větší zvukovou syrovost a tím pádem i autenticitu. To je ovšem jen malá výhrada k jinak výbornému albu, které je lepší než jsem původně předpokládal.
