RECENZE
WOLFMOTHER
Victorious
UME – 50:21
hard rock Austrálie
Rok: 2016
Jestliže jste byli nadšení z jejich debutu a od té doby stále čekáte, kdy se k němu tihle Australani alespoň přiblíží, mám pro vás špatnou zprávu...budete čekat dál. Docela se mi líbila předchozí deska „New Crown“, kterou splácali doma ve sklepě a jejíž syrová energie byla mnohem blíž starým STOOGES a MC5, než původním WOLFMOTHER, ale bylo to aspoň opravdové a svým způsobem i ryzí. Novinka „Victorious“ je v tomto směru zcela jiná písnička. Sestava WOLFMOTHER se opět proměnila, takže kromě Andrewa Stockdalea kytara, baskytara, zpěv a Iana Perese klávesy, se na albu podíleli bubeníci Joey Waronker (R.E.M., SMASHING PUMPKINS) a Josh Freese (A PERFECT CIRCLE, NIN). Ruku k dílu pak přiložil i věhlasný producent Brendan O´Brien (PEARL JAM, MASTODON, RATM a mnoho dalších) který se příležitostně chopil kytary a kláves. Kapela se tentokrát pokusila nahrát poněkud soudržnější a hlavně producentsky dotaženější kolekci než posledně, jenže na jejich poměry je výsledek značně usedlý a žánrově konzervativní. Celému albu chybí skutečná šťáva a reálný pocit, že fakt o něco jde. Kapela nemá to správné nasazení, vášeň a chuť se porvat o výsledek...tak proč by to měl dělat jejich posluchač? Pár dobrých písniček tady nicméně přece jen najdete. Za pozornost určitě stojí titulní „Victorious“, která je takovou jejich klasikou. Má parádní refrén a střídá se v ní kytarový rif s klávesovými breaky, aby ji za polovinou nakopnul parádní sabbatovský rif, klapající jako starý diesel těsně před smrtí. Výborná je i klasická rocková vypalovačka „City Lights“, jejíž pulzující rytmus a táhlý Stockdaleův vokál vytvářejí to správné napětí. Stokrát ohraný trik, který ale pořád dokonale funguje. Pak už zde ale nacházím jen průměr. např. v podstatě folkovou „Pretty Peggy“, která mi trochu připomíná nazarethskou klasiku „Dream On“, v podstatě pop rockovou písničku s atmosférou 60. let a la KINKS „Best Of A Bad Situation“ a nebo „Gypsy Caravan“, která je pouhou vzdálenou ozvěnou stoner rockových bohů KYUSS a nebo FU MANCHU. WOLFMOTHER nahráli v podstatě klasické hard rockové album, sice ne úplně špatné, ale od téhle party pořád jaksi podvědomě očekávám mnohem víc...že mě stejně jako kdysi posadí na prdel, že mi odstřelí kebuli až někam na ulici a mě ani nenapadne ji tam jít hledat. Tak na tohle si tedy budu muset ještě počkat.
