ČLÁNKY
PERRY FARRELL Jediné omezení, je nemít
žádná omezení
(motto JANE´S ADDICTION)
To horké léto roku 1986 bylo v Los Angeles k nevydržení. Perry Farrell, klacek od vedle, který v debatě během půl minuty dokázal probrat Ginsberga, Rimbauda, Public Enemy, sex, drogy, metafyziku, existencialismus, oceán, The New York Dolls, Wham!, Voltaira i peníze bez ohledu na pořadí, se živil jak se dalo. Převážně však napodobováním Bowieho, Jaggera a nebo Sinatry v privátním klubu v Newport Beach, za doprovodu baskytaristy Erika Averyho a když měli štěstí, tak i bubeníka Stephena Perkinse. Ke vzniku JANE´S ADDICTION už byl jen krůček...
Stigma rockové hvězdy?
Perry Bernstein se narodil 29. března 1959
v new yorské čtvrti Queens a když mu byly
3 roky, jeho matka spáchala sebevraždu. "Pořád
toho lituju a pořád to bolí, ale nemám pocit,
že by mě to nějak odlišovalo od jinejch kluků.
Když se lidem něco takovýho stane, je lepší
si z toho vzít to dobrý - pokud to jde".
Když mu bylo 13 let, rodina Bernsteinů se
přemístila do Los Angeles, kde mladý Perry
o něco později zakládá svoji první kapelu
PSI COM. V roce 1985 vydávají v omezeném nákladu
1500 kopií stejnojmenné EP, obsahující potemnělý
post punk s gothickými vlivy, čerpající z
odkazu ranných SIOUXSIE AND THE BANSHEES a
THE CURE, z období alb "Faith" a
"Pornography". 
Farrella by jste
zde podle hlasu poznali jen stěží, neboť se
blíží svým pojetím spíše už zmiňované Siouxsie
Sioux. Hudebně pak byli PSI COM příliš poplatní
výše uvedeným vzorům a nic nenasvědčovalo
tomu, že by v nich dřímal nějaký skrytý magnetismus.
Podobné pocity měl zřejmě i Farrell a tak
kapelu rozpouští. V té době obýval osmipokojový
dům společně s dalšími 12 osobami. "Osobní"
Farrellova přítelkyně Jane, které ten dům
patřil a jejíž peníze držely Farrella tehdy
nad vodou, ho seznámila s basákem Erikem Averym,
který okamžitě podlehl Farrellovu charisma.
Začal s ním obrážet všechny místní kluby a
hrát improvizované show, při kterých Farrell
chrlil na zaskočené návštěvníky proud své
vlastní poezie, která často vznikala právě
v průběhu těchto show. Netrvalo dlouho a stali
se vyhledávanou atrakcí losangeleských klubů
The Roxy, The Whiskey a především The Scream,
kde si už jako JANNE´S ADDICTION získali pověst
divokých psychoušů, co by dokázali rozdivočit
i jeptišku. To už se v kapele objevil také
mladičký Dave Navarro, který svou živelnou
kytarovou hrou vnesl do hudby JANE´S to vzrušující
rockové napětí v duchu hard rocku 70. let.
Farrell na pódiu vypadal, jako výsledek tragické
srážky aut, do níž se připletli Alice Cooper
a Goofy. Divoce točil svým nahým torzem s
dlouhými copy vlasů jako nějaký šílenec a
pro vyhecování publika byl schopen udělat
téměř cokoliv. "Bylo mi tehdy jedno co
udělám. Klidně bych si i podřezal žíly, kdyby
to pomohlo. 
Nikdy jsem to sice neudělal, ale
běžně se stávalo, že jsem měl druhej den po
koncertě monokly, zlomený žebra a vykloubený
kotníky". Kromě pořádně rozžhavené kapely
jste mohli na jejich koncertech shlédnout
třeba hadí ženy, transsexuální striptéry,
tanečníky s ohněm, těžkotonážní motorky a
nebo i otevřenou pornografii. "Live jsme
byli skutečně fyzický a makali jsme jako nějakej
atletickej klub. Přiznávám, že jsme jeli v
drogách, ale hlavním důvodem byla ta strašná
pracovní zátěž. Hráli jsme víc koncertů než
bylo zdrávo a úplně nás to odrovnalo".
U labelu Triple X vydali v roce 1987 stejnojmenné
debutové album, které je záznamem jejich koncertu
z oblíbeného klubu Roxy. Deska sklidila nebývalý
ohlas a vzbudila zájem velkých nahrávacích
společností. Velkou přetahovanou nakonec vyhrál
kolos Warner Bros., který si od JANE´S sliboval
stejně velký finanční úspěch, jako s GUNS´N´ROSES.
Ale to byla velká chyba. Ne snad proto, že
by byli JANE´S horší než GUN´S, ale zatímco
ti jen pohodlně naskočili do dávno rozjetého
vlaku plného glam rockových manýr, JANE´S
šli od samého počátku svojí vlastní cestou.
Byli hudebně mnohem nevypočitatelnější, intelektuálnější
a umělecky extrémnější. V roce 1988 debutují
u Warnerů albem "Nothing Shocking",
se kterým od začátku byly jen samé problémy.
Ale to byl ostatně pro JANE´S normální stav,
ve kterém se cítili stejně pohodlně, jako
toulavá kočka na hromadě odpadků. To jen manažerům
z firmy to přivodilo žaludeční potíže, svíravý
pocit ve střevech a děsivé noční můry. 
Začalo
to už obalem desky, na němž je Farrellova
skulptura nahých siamských dvojčat s vlasy
v ohni, což pro prudérní Ameriku představovalo
téměř nepřekonatelný problém. Navíc bylo album
oštemplováno nálepkou varující před "profánními"
texty, takže podle toho by se "slušný"
člověk něčeho takového nedotknul ani klackem.
Jejich fanoušci ale na podobné prkotiny zvysoka
kašlali a album šlo na dračku. Hudba na tomto
albu je výbušná směs impulzivního hard rocku,
funku, reggae, punku, psychidelie a prostého
akustického drnkání. Vše podbarveno bizarními,
zfetovanými Farrellovými texty, na téma Bůh,
láska, masové vraždy nebo násilí páchané na
jednotlivci prostřednictvím masmédií. Mísí
se zde zeppelinovská zemitost a cit pro melodii,
s úporností a dravčími instinkty IGGYHO POPA.
Skladby, jako např. vybuchující "Up The
Beach", nervně pulzující "Had A
Dad", psychidelicky zasněná "Summertime
Rolls", mohutně se vzdouvající "Mountain
Song" a nebo téměř folková "Jane
Says", se staly legendami a kapele byla
předpovídána velká budoucnost. "Snažíme
se dělat hudbu, která je blízká tlukotu srdce",
říkal tehdy Farrell. Možná trochu pojebaného
a narušeného, ale plného opravdových emocí
a skutečných pocitů. Dneska všechny kapely
adoptovali jakýsi drsný, válečnický postoj,
ale my se snažíme pokrýt všechny emoce a nepopíráme,
že nás zajímá i láska. Někdy jsem úplně nemocnej
z toho, že prostě nemůže přestat psát nebo
myslet. Prostě mám pocit, že se nikdy nezastavím.
V jedné písni máme: "Chtěl bych mít rozměr
oceánu, pak by se mnou nikdo nepohnul/nikdo
by mě nevytáhl z mé ulity, jako bolavý zub
z napuchlé čelisti/jediné co chci, je být
hluboký jako oceán". No jasně, je to
trochu sentimentální a zastaralé, ale myslím
to smrtelně vážně. Chci tím říct, že bych
rád měl tu váhu, jakou má oceán, abych nemohl
být rozdrcen, či změněn".
Rituální hrátky
S podobným problémem se kapela potýkala i
u svého druhého alba "Ritual de lo Habitual",
na kterém byla zobrazena trojice nahatých
sádrových figurín v těsném objetí. Když firma
už po třetí na kapelu naléhala, aby obal změnila,
napadlo Farrella, 
že to vlastně není až tak
špatný nápad a tak druhá verze měla pouze
čistě bílý obal, na kterém byl vytištěn první
článek americké ústavy - právo na svobodu
názoru. "Ritual" je mnohými považováno
za jejich vrcholné dílo. Vyzrálé, plnokrevné
rockové album, s vlivy funku, soulu, hard
rocku a dub reggae, překypující entusiasmem
a mladistvým zápalem. Skladby, jako výbušná
"Stop, rockujícím funkem pumpující Been
Caught Stealing a nebo křehká kráska ve stylu
Led Zep "The She Did..." potvrzovaly
jejich status novodobých rockerů, kteří v
rámci svého žánru vytyčují nová teritoria.
Přesto se však v roce 1991 kapela, zmítaná
vnitřními rozpory a problémy s drogami rozpadá.
"Už jsem věděl, co bude každej z nás
dělat v každým momentu jednotlivý skladby.
Už to neznělo pokaždý tak odlišně. Navíc jsme
se přestali starat jeden o druhýho. Už jsme
ani netrávili čas ve stejný šatně. Neříkám,
čí je to chyba. Možná jsem byl já ten špatnej".
Farrell měl tehdy opletačky se zákonem kvůli
držení drog, objevily se dokonce i fámy, že
je HIV pozitivní. Zdálo se, že jeho kariéra
je u konce. "To co tě zabíjí, není to,
co děláš, ale to, co neděláš, říká jedno indiánské
přísloví. Klidně si dej mezcalin, ale potom
zajdi k řece a zaplav si. Všechno záleží na
rovnováze. Je cool snít o smrti, když jseš
mladej. Ale čím víc stárneš, tím víc chceš
žít".
Dítě jménem Lollapalooza
Farrell se pouští do organizování putovního
festivalu Lollapalooza, jehož první ročník
proběhl už v roce 1991, ještě za účasti JANE´S.
Památným se stal Farrellův duet s raperem
ICE-T v písni "Don´t Call Me Nigger,
Whitey" (Neříkej mi negře, bílá hubo),
který účinkoval na Lolapalooze s vlastním
projektem BODY COUNT, ve kterém černí muži
chtěli ukázat bílým, jak má znít správný hardcore.
Původní idea festivalu byla jakýmsi návratem
k filozofii velkých festivalů z konce 60.
let, kde vedle zúčastněných kapel vystupovala
celá řada dalších umělců z jiných oblastí
kultury a celé to bylo jako jeden velký happening.
Lollapalooza byla v prvních letech své existence
nesmírně populární a inspirovala novou vlnu
novodobých festivalů, jako je např. OZZFEST,
THE WARPED TOUR a nebo MOBY´S AREA ONE TOUR.
Postupem času se ale i z něj stala továrna
na výrobu peněz a Farrell zhnusen tím, co
se s jeho dítětem stalo, se od pozdějších
ročníků distancoval. Festival několik let
vůbec neexistoval, ale letos v létě by měl
opět zazářit v plné slávě, dokonce i s navrátivším
se Farrellem. Vystoupit by totiž měli znovuzrození
JANE´S ADDICTION, AUDIOSLAVE, INCUBUS, QUEENS
OF THE STONE AGE, JURASSIC 5 a DONNAS. "Doufám,
že si budu moct zajamovat s Tomem Morellem
(AUDIOSLAVE), ale mojí prioritou jsou QOTSA.
Je to jedna z nejlepších současných rockových
kapel".
Druhá šance
Po rozpadu JANE´S zakládá v roce 1992 Farrell
kapelu PORNO FOR PYROS, v níž se z původní
sestavy JANE´S objevil pouze bubeník Steve
Perkins. Toto duo doplnil kytarista Peter
DiStefano a basák Martyn LeNoble a jejich
stejnojmenný debut přinesl vcelku nekonfliktní
a lehce vybledlou reprodukci původních JANE´S
ADDICTION a nevzbudil mezi fanoušky ani hudební
kritikou valnou pozornost.
Živě však byli
PORNO´S stále velkou podívanou a na jejich
show nechyběli 7 stop vysocí hermafrodité,
polykači ohně a žongléři. Farrellova drogová
závislost ale neochabovala a jejich vystoupení
na festivalu v Readingu 1993 bylo charakteristické
hlavně jeho vulgarismy, kterými častoval všechny
okolo. Druhá deska "Good God´s Urge"
byla o poznání sofistikovanější a umírněnější,
hodně psychidelická. Většina skladeb se nesla
v klidném, uvolněném tempu, sem tam se mihly
lidové motivy, které Farrell načerpal na svých
surfařských výletech na Bali a Tahity. Je
tu hodně samplů a elektroniky, ale chybí výraznější
melodie a zajímavější hudební nápady. Přesto
se však jedná o vcelku zajímavé album. PORNO´S
se v roce 1997 rozpadají a Farrell se pokouší
obnovit činnost JANE´S. Kapela se skutečně
dala na krátký čas dohromady a odehrála pár
příležitostných show. V jejich řadách ovšem
chyběl basák Erik Avery, který s tím krámem
nechtěl už mít nic společného a tak jej pro
tento případ pohostinsky zastoupil Flea z
RED HOT CHILLI PEPPERS. Vychází album "Kettle
Whistle", na němž fanoušci našli kolekci
demo nahrávek, hrst živých písní a také 2
opravdu povedené, zbrusu nové nahrávky - "Kettle
Whistle" a "So What!" Pak ale
rozruch kolem jejich návratu opět utichl a
o JANE´S je slyšet zase až v roce 1999, kdy
jde na pulty obchodů retrospektivní deska
"Rev", obsahující největší hity
jak JANE´S ADDICTION, tak i PORNO FOR PYROS.
V červnu 2001 vydává Farrell vlastní sólové
album "Song Yet To Be Sung", které
se nese v podobném duchu jako druhá deska
PORNO´S, ovšem s tím rozdílem, že jí tentokrát
nechybí hudební nápady, ani muzikantská invence.
Rockovou rytmiku nahradily taneční rytmy,
kytary elektronika a samply, přesto výsledek
není nijak emocionálně chladný, ani odtažitý.
Právě naopak. Albu vládne vzrušující nálada,
kterou jsme tak milovali na prvních deskách
JANE´S. Moderní zvuk a silné melodické nápady,
to jsou hlavní přednosti tohoto povedeného
alba.
Mise
Farrell se v té době věnoval nejenom hudbě,
ale velmi výrazně se angažoval i v oblasti
humanitární a charitativní činnosti. Osobně
odletěl společně se členy společnosti Christian
Solidarity International do politicky velmi
nestabilní oblasti Súdánu, aby tam vyjednával
o propuštění súdánských novodobých "otroků".
Farrell zaplatil výkupné za 2 300 těchto lidí,
kteří žili a pracovali v nelidských podmínkách.
Jeden ze členů skupiny na to vzpomíná: "Během
podepisování smlouvy byla situace velmi napjatá
a Perry najednou začal tancovat a zpívat.
Nebyl jsem si jistý tím, co se v následujících
chvílích stane, ale nakonec se všichni připojili,
dokonce i Arabové, takže tam nakonec tancovali
všichni. Křesťané a muslimové, Arabové a Afričani,
Evropané...všichni oslavovali pocit štěstí
ze svobody. Nikdy předtím jsem nic takového
neviděl".
Návrat zbloudilých
V roce 2002 bez nějakých velkých mediálních
gest nakráčeli JANE´S ADDICTION do studia
a za méně než měsíc nahráli 8 nových písní.
Chystané album dostalo pracovní název "Hypersonic"
a my dnes už víme, že jeho konečný název je
"Strays". Stále trucujícího Erika
Averyho nahradil nový baskytarista Chris Chaney,
ale jinak zůstalo v řadách JANE´S vše při
starém a je třeba přiznat, že jejich duch
pořád žije. Album přináší 11 plnokrevných
rockových skladeb s moderním zvukem, nabitých
energií a hráčskou zkušeností, přesto síla
a novátorství jejich prvních desek zůstala
nepřekonána. Ale tak už to prostě chodí. Farrell
dodnes bydlí ve Venice se svojí druhou ženou
a 9 letou dcerou. Vládne tam obrovská kriminalita,
za kterou může množství gangů, ale Farrell
si jen těžko dokáže představit jiné místo
k životu. "Vliv gangů je všudypřítomný,
říká Farrell, ale dodávají životu tady tak
potřebnou nervozitu a napětí. Před nedávnem
jsem se odjel rekreovat do Laguna Beach. Tam
nejsou žádný gangy, etnický menšiny, žádní
svalnatí pitomci, žádní bezdomovci, teplouši
ani narkomani - jen usměvaví běloši v barevnejch
šortkách. Den na to jsem musel vypadnout,
jinak bych tam úplně zcvoknul".
Diskografie:
PSI COM
Psi Com (původně EP v limitovaném nákladu,
reedice na CD u Triple X v roce 1993)
JANE´S ADDICTION
Jane´s Addiction (Triple X 1987, live)
Nothing Shocking (Warner Bros 1988)
Ritual de lo Habitual (Warner Bros 1990)
Kettle Whistle (Warner Bros 1997)
Rev (Warner Bros 1999)
Stray (Capitol/EMI 2003)
PORNO FOR PYROS
Porno for Pyros (Warner Bros 1993)
Good God´s Urge (Warner Bros 1996)
PERRY FARRELL
Song Yet To Be Sung (Virgin Records 2001)
www.perry-farrell.com