ČLÁNKY
PANTERA Topas - korund - Pantera
Tito drsní Texasané se v průběhu 90. let stali synonymem pro konvencemi nespoutanou, divokou a jako kovadlina těžkou heavymetalovou hudbu, kterou razantními řezy zbavili otravných klišé, napěchovali steroidy, ekrazitem a celé to pak odpálili v sebezničujícím plamenu vzpoury. Alba "Cowboys from Hell", "Vulgar Display of Power" a "Far Beyond Driven" přilila pořádnou dávku vysoce hořlavého paliva do už poněkud skomírajícího metalového plamínku a svým nepatetickým přístupem k realitě dokázala oslovit i ty hudební fanoušky, kteří až do té doby tímto žánrem více méně opovrhovali. Žhavé spojení mohutných kytarových riffů s hardcoreovým tryskem, s texty zabývajícími se často trudnou realitou naší postindustriální společnosti, se ukázalo být nanejvýš zajímavým a v podstatě odstartovalo vznik celé nové metalové generace. V druhé polovině 90. let PANTERA dál upevňovala svoji pozici nejpopulárnější metalové kapely v USA a stala se součástí šílenství, které kolem nich rozpoutala americká média. Na pomyslném metalovém trůnu vystřídali METALLIKU a jejich pozice se zdála neotřesitelná. Jejich desky vysoko bodovaly v oficiálních hitparádách, klipy se (alespoň občas) hrály na MTV a fotky kapely se pravidelně objevovaly na titulních stránkách prestižních hudebních magazínů. Nicméně skupina začala ničit sama sebe. Anselma málem zabil heroin a kapela zmítaná vnitřními neshodami si dala oficiálně krátkou pauzu. Poslední hřebík do rakve přišel v průběhu roku 2000, kdy Phil Anselmo naplno rozjel (anebo znovu oprášil) celou řadu svých vlastních hudebních projektů, z čehož jasně vyplývalo, že se nehodlá alespoň v dohledné době zabývat čímkoliv, co by mělo s jeho dřívější kapelou jakoukoliv souvislost. Nejsmutnější událost ale přišla s koncem roku 2004, kdy byl během koncertu zavražděn kytarista a zakládající člen PANTERY Dimebag Darrel, čímž se historie kapely, tak jak jsme ji znali, definitivně uzavřela. Pojďme si proto společně připomenout okolnosti vzniku této dnes již legendární kapely, která navždy změnila tvář heavymetalové hudby.
Prolog
Je nepopiratelným faktem, že skutečnou kariéru
kapely odstartovala až deska "Cowboys
from Hell", která je v mnohých materiálech
uváděna jako debut, přestože se ve skutečnosti
jednalo v pořadí již o 5. album. Jenže jak
sami členové kapely tvrdí, do té doby to nebyli
oni. "Předchozí desky beru jako záležitost
pro sběratele," říká Vinnie. "Většina
kapel než vydá desku, natočí spoustu demosnímků,
než si ujasní, co vlastně chce dělat. Nevím,
jestli to bylo štěstí anebo smůla, že jsme
mohli točit desky už takto brzy. Byli jsme
mladí a prd jsme rozuměli tomu, co vlastně
chceme. Byla to doba heavy metalu a my ho
hráli s plnou parádou." První 4 alba
jsou dnes opravdovou raritou, a pokud je mi
známo, jsou k dostání pouze na vinylu (když
máte štěstí). Dnešní fanoušci PANTERY by ale
byli nejspíš zklamáni. Hudba v počátcích kapely
byla diametrálně odlišná od toho, co je v
pozdějších letech zařadilo do první metalové
ligy. PANTERA tehdy hrála melodický a vcelku
naivní power metal, lehce cinknutý glam rockem,
něco mezi BON JOVI, EUROPE a KISS. S posledně
jmenovanými na počátku 80. let dokonce vyrazili
na turné. "Mladí smradi dostali šanci
stát na jednom pódiu s bohy. Byli jsme v sedmém
nebi a hltali každou jejich skladbu."
Metal Tragic Magic
Skupinu založili v roce 1981 bratři Vincet
Paul a Darrel Lance Abottovi. První z nich
usedl za bicí a přijal 
přezdívku Vinnie Paul,
druhý se chopil kytary a změnil si jméno na
Diamond Darrel, které ještě o pár let později
upravil na Dimebag. Od samého počátku to s
nimi táhnul basák Robert Brown, známější ovšem
pod pseudonymem Rex Rocker. Na postu vokalisty
vystřídal po prvním albu původního Terence
Lee zpěvák Terry Glaze, který vydržel 2 desky,
aby jej nakonec nahradil Philip Hansen Anselmo,
jehož na jednom turné vytáhnul Diamond Darrel
z nějaké popelnice kdesi v Louisianě. "Byl
jsem v té době pěkně holá prdel," říká
Anselmo. "Byl jsem postrach mladších
děcek a častá oběť starších." Už od 14
se cpal do místních (New Orleans) metalových
kapel a v 16 to ve škole zabalil definitivně,
aby se mohl naplno věnovat svému milovanému
metalu. Čtvrté album PANTERY nazvané "Power
Metal" z roku 1988 je sice ještě pořád
ve vleku jejich glammetalové minulosti, ovšem
celkově je přece jen o něco razantnější a
hutnější, písně mají atmosféru, a přestože
Anselmo ještě nevypustil tu bestii skrytou
uvnitř sebe, je to do té doby jednoznačně
jejich nejpřesvědčivější album. To podstatné
ale mělo teprve přijít.
Neexistuje kapela, která by nás přechlastala
Přichází 90. léta a s nimi i dramatický zvrat
v hudbě PANTERA. Jak moc šlo o přirozený vývoj
nebo do jaké míry je ovlivnil společný newyorský
koncert s metalcoreovými špinavci WHITE ZOMBIE,
se už asi nikdy nedozvíme, faktem však zůstává,
že následující album "Cowboys from Hell"
způsobilo na metalové scéně (a nejenom na
ní) opravdovou senzaci. Robustní, kompaktní
a jako břitva ostrý zvuk, dravé kytarové riffy,
hladová a živočišná útočnost, drtivá rytmika
spolu s hrozivým Anselmovým řevem 
zanechaly
v srdcích rockových fanoušků nesmazatelnou
stopu. Přestože se ještě úplně nezbavili pár
zbytečných metalových klišé (některé skladby
jsou příliš rozvláčné, kytarová sóla neúměrně
dlouhá a Anselmo pořád ještě úplně nezapomněl
na svou glammetalovou minulost), oznámili
se vším důrazem metalovému světu, že s nimi
v budoucnu musí rozhodně počítat. Následovalo
americké turné "Cowboys from Hell",
společné hraní se SKID ROW a v roce 1991 vystoupení
na festivalu Monsters of Rock v Moskvě před
téměř milionem fanoušků. Tři dny po skončení
turné kapela vtrhla do studia, aby tam nabušila
další studiové album. Deska "Vulgar Display
of Power" je opravdová bomba, která převrátila
všechny zavedené metalové stereotypy vzhůru
nohama, rozbořila žánrové hranice a stanovila
v tomto žánru zcela nové hudební i "výkonnostní"
standardy. Špinavý thrash metal s hardcoreovou
intenzitou. Vášeň, divokost, vztek a spalující
energie jsou jeho hlavními přednostmi. Neuvěřitelně
sevřený a kompaktní zvuk buduje velmi robustní
atmosféru, která provází celé album. Jako
byste si chtěli udělat manikúru motorovou
pilou. Obludně velké kytarové riffy drtící
na prach vše, co se jim připlete do cesty,
masivní a přitom nemilosrdně přesná rytmika,
zuřivý a za každých okolností přesvědčivý
Anselmův řev a to všechno infikováno brutální
agresí. Změna se odehrála i v textech. "Píšu
rebelské, syrové texty, tak opravdové, jak
to jen jde," říká Anselmo. "Mluvím
v nich stejným jazykem a o stejných věcech
jako lidi, co chodí na naše koncerty. Jedou
v tom s námi. Na současné metalové scéně je
spousta kapel, který jsou odkecaný a který
už nemají co říct. My tak dopadnout nechceme.
Nikdy nebudeme krotký."
Zoceleni ohněm (a chlastem)
Přestože jejich studiová alba měla prokazatelně
vzestupnou tendenci, jejich největší síla
byla vždy v živých vystoupeních. V ničem totiž
nepřipomínali typické metalové estrády té
doby, plné zbytečných klišé, laciných póz,
pompézních gest a špatných divadelních efektů.
Jejich koncerty byly naprosto autentickou
záležitostí a svým pojetím se blížily spíše
k hardcoreu. Primární návaly energie, svaly
a pot, těla létající vzduchem, zběsilé pogo
pod pódiem, změť vlasů a kytar, to vše na
jedné hromadě, takže rozdíl mezi kapelou a
fanoušky téměř neexistoval. Tohle jste až
do té doby mohli zažít jen na hardcoreovém,
punkovém nebo o něco později na thrashmetalovém
koncertě. "Žádná naše show není jenom
jako," říká Phil. 
"Zapomeň na stupidní
metalové pózy, naondulovaný pačesy, satanismus
a podobný krámy. Tahleta kapela - to je skutečnej
život!" Pouhý měsíc po skončení turné
"Vulgar Display of Power" se PANTERA
vrhá znovu do studia natáčet další album,
o kterém Vinnie řekl: "Mělo by být jiné
než Vulgar Display… Pravděpodobně stejně tak
drsné a intenzivní, ale přece jen trochu experimentálnější.
Chceme se vydat trochu jiným směrem a zkusit
něco nového." Album "Far Beyond
Driven" je skutečně daleko temnější a
surovější a to nejen po hudební stránce. Ta
ošklivá a nehezká tvář našich životů, od které
se často raději odvracíme a snažíme se tvářit,
že neexistuje, je zde odhalena ve vší své
lhostejné krutosti a nahotě. A je vůbec nezajímá,
jestli o to stojíme. Prostě nám to mrsknou
do ksichtu a nějak si s tím poraďte. Úplně
stejně je to i s hudbou. Je krutá, agresivní,
bolestivá a extrémní. Už samotný obal desky
napovídá, že tady končí veškerá legrace. PANTERA
jede na plný výkon a není nic, co by ji mohlo
zastavit. Přestože je tato nová kolekce ještě
tvrdší než cokoliv předtím, album se skvěle
prodávalo a v březnu 2004 se dokonce vyhouplo
na první místo Billboardu v žebříčku nejprodávanějších
alb. Následné americké turné však nezačalo
zrovna šťastně; Anselmo skončil ve vězení
za napadení člena ochranky během koncertu,
ale stádo právníků ho z toho vysekalo. Hrají
na mamutích festivalech pro spoustu lidí společně
se SEPULTUROU, AEROSMITH nebo EXTREME, ale
cítí se tím být v podstatě frustrováni. "Nikdy
jsme se nechtěli takových monstr akcí účastnit,"
stěžuje si Vinnie. "Většinu těch lidí
vůbec nezajímá, co se na pódiu odehrává, a
jsou tam jenom proto, aby byli součástí celého
toho cirkusu anebo aby mohli dělat bordel!"
O něčem jiném ale bylo jejich americké turné
s BIOHAZARD, PRONG a SEPULTUROU, které pak
pokračovalo i v Evropě. Lidi, kteří šli na
takový koncert, už přesně věděli, proč tam
jdou a co od toho očekávají. Jiní fanoušci,
jiná atmosféra.
Jen krok od temnoty
Poprvé po skončení turné nešla kapela do studia
točit další desku, ale vybrala si oddechový
čas, během něhož se její členové zabývali
různými činnostmi. Phil Anselmo uvedl společně
se členy CORROSION OF CONFORMITY, CROWBAR,
EYE HATE GOD a CHRIST INVERSION v život vlastní
projekt DOWN, výsledkem čehož bylo album "Nola"
z roku 1995. Je to temná a ponurá jízda břichem
metalové bestie, ovlivněná kapelami SAINT
VITUS nebo TROUBLE.
Dimebag si zařádil s ANTHRAX
a přispěl na tributní album Ace Frehleyho.
Vinnie se zase intenzivně věnoval svému milovanému
golfu a Rex se jen tak poflakoval doma v Grahamu.
V roce 1996 se PANTERA vrátila na scénu albem
"The Great Southern Trendkill",
kterým vyvrátila spekulace o tom, že se (podobně
jako METALLICA) budou snažit více se přiblížit
rocku a snažit se tak oslovit širší posluchačskou
obec. Těmto spekulacím nahrávaly i zprávy
o údajném angažování známého producenta Boba
Rocka (METALLICA, BON JOVI, MOTLEY CRUE).
Nic takového se ale naštěstí nestalo. "Naše
nové album je takový dárek našim fanouškům,"
říká k tomu Vinnie. "Jestli bude komerčně
stejně úspěšné jako to předchozí, pro nás
nehrálo roli. Šlo nám především o zachování
vlastní integrity. Určitě jsme mohli nad tou
deskou strávit více času, zapojit Boba Rocka
a prodat toho 8 miliónů, ale takhle to my
necítíme. Velmi nás zklamala poslední METALLICA
(myšleno album "Load") a cítíme
se být podvedeni směrem, jakým se jejich hudba
začala ubírat." Album "The Great
Souhern Trendkill" je ale agresivní,
drsné a explozivní, Philův řev se stal ještě
šílenějším (je-li to vůbec možné), Dimebagova
hra pestřejší a tandem Rex/Vinnie zůstal stejně
neochvějný a téměř chirurgicky přesný jako
kdykoliv předtím. Řekl bych dokonce, že je
to nejrychlejší deska jejich kariéry, přestože
tu najdete psychedelické pasáže a téměř hardrockové
postupy. V textech se Anselmo často zabývá
drogami a jejich dopadem na lidskou osobnost,
ve skladbách "Suicide Note" a "Living
Through Me" se otevřeně zmiňuje o svých
vlastních démonech a tendencích, které jej
táhnou pryč z kapely. To, že v kapele byly
kromě chlastu i drogy, bylo veřejným tajemstvím,
přesto mnoho lidí šokovala zpráva, že se 13.
7. 1996 Anselmo předávkoval heroinem a ocitnul
se na okamžik v komatu. "Svým způsobem
mě to probudilo. Jakmile jsem si uvědomil,
co se vlastně stalo, přísahal jsem, se už
se drog v životě nedotknu, a od té chvíle
jsem se k podobným věcem ani nepřiblížil.
Asi jsem se cítil být nedotknutelným a věřil
jsem, že to dokážu zvládnout. Heroin má některé
velmi přitažlivé vlastnosti, ale ve skutečnosti
je to monstrum, které vám vyžere mozek a zničí
život. Každému, kdo má zájem mě vyslechnout,
řeknu: Vyserte se na heroin, je to ztráta
času!" Letní turné po Americe s EYE HATE
GOD a WHITE ZOMBIE si ale PANTERA náležitě
užívala, stejně jako fanoušci. Nová deska
se sice neprodávala tak dobře jako ty předešlé,
ale to bylo zapříčiněno spíše kocovinou celého
hudebního průmyslu než horší kvalitou samotné
nahrávky.
Odchod s hlavou hrdě vztyčenou
V roce 1997 vychází první oficiální živé album,
což je trochu s podivem, když si uvědomíte,
že právě koncerty 
byly vždy jejich nejsilnější
zbraní. Do té doby sice existovala celá řada
více či méně kvalitních pirátských bootlegů,
ale legální živák stále v jejich diskografii
chyběl. Album "Official Live 101 Proof"
je přesně takové, jaké jste vždycky chtěli,
aby bylo. V mžiku vás přenese do haly nabité
k prasknutí, kde je vzduch cítit tím elektrizujícím
napětím, které bzučí všude kolem vás jako
dráty vysokého napětí. Máte dojem, jako by
PANTERA stála pár metrů před vámi a že stačí
už jen se kousek prodrat dopředu, vyhnout
se ochrance, rychle se vydrápat nahoru a pak
skočit zpět do toho rozbouřeného moře pod
vámi. PANTERA za rok běžně odehrála 200 -
250 koncertů, a tak je jasné, že to album
ani jinak znít nemohlo. "Naše koncerty
jsou vždy společným dílem nás a našich fanoušků.
Je to tak 50 na 50. Je to o vzájemném předávání
energie." Album uzavírají 2 zcela nové
studiové kompozice, speciálně nahrané jen
pro tuto příležitost. Deska slavila slušné
úspěchy, ale opět se objevily zprávy o tom,
že se Anselmo chystá kapelu opustit. S čím
dál větší intenzitou se věnoval celé řadě
vlastních projektů, z nichž nejznámější jsou
DOWN a SUPERJOINT RITUAL (další, méně známé
jsou NECROPHAGIA, VIKING CROWN, CHRIST INVERSION,
ELBON, SOUTHERN ISOLATION nebo BODY AND BLOOD).
Navíc se kupředu drala nová metalová generace
v čele s KORN, MARILYN MANSON či LIMP BIZKIT.
PANTERA ještě mobilizovala své síly a v roce
2000 vydala velmi dobré studiové album "Reinventing
The Steel", které přesto nedokázalo zastavit
pád, který započal už dávno předtím. PANTERA
neodešla ze scény proto. že už neměla co říct,
ale protože už nedokázala unést tíhu vlastní
výlučnosti.
… a smrt máchla svou kosou
PANTERA se tedy oficiálně rozpadla, ale její
členové z hudební scény pochopitelně nezmizeli.
Phil Anselmo naplno rozjel svůj nejambicióznější
projekt SUPERJOINT RITUAL a během 4 let vydal
2 studiová alba a 2 DVD. Tato smečka je ještě
špinavější, krutější a extrémnější než cokoliv
od PANTERY, skutečný metalový underground.
Baskytarista Rex Rocker spolupracoval na druhém
albu Anselmových DOWN a Vinnie s Dimebagem
dali dohromady kapelu DAMAGEPLAN, se kterou
přímo navázali na to, co dělali s PANTEROU.
Vydali velmi slušnou desku "New Found
Power" a na svých koncertech často a
rádi hráli staré skladby od PANTERY. Čas od
času proběhly hudebním tiskem více či méně
podložené spekulace o tom, že by se mohla
kapela dát znovu dohromady, ale loňská prosincová
tragédie všechny tyto dohady zatrhla jednou
provždy. Naděje prý umírá poslední, ale ta
pro PANTERU umřela 8. prosince na pódiu malého
klubu *** v Columbusu, stát Ohio. Jeden vyšinutý
zmetek tak vzal naději nespočetnému množství
hudebních fanoušků na to, že své miláčky ještě
někdy uvidí pohromadě na jednom jevišti. Říká
se, že nikdo není nenahraditelný, ale bez
Dimebagovy kytary si návrat PANTERY asi nikdo
nedovede představit. Nezbývá nám tedy nic
jiného než to přijmout a ve chvílích nejtěžších
vrazit do svých přehrávačů některé z jejich
CD. A to není zase tak špatná představa.
Diskografie (jen řadová
alba):
Metal Magic 1983
Projects in the Jungle 1984
I Am the Night 1985
Power Metal 1988
Cowboys from Hell 1990
Vulgar Display of Power 1992
Far Beyond Driven 1994
The Great Southern Trendkill 1996
Official Live 101 Proof 1997
Reinventing The Steel 2000
Recenze:
Cowboys from Hell
Rok vydání: 1990
Sestava: Phil Anselmo - zpěv, Dimebag Darrel
- kytara, Vinnie Paul - bicí, Rex Rocker -
baskytara
Seznam skladeb: Cowboys from Hell, Primal
Concrete Sledge, Psycho Holiday, Heresy, Cementary
Gates, Domination, Shattered, Clash with Reality,
Medicine Man, Message in Blood, The Sleep,
The Art of Shredding
Produkce: Terry Date
Čas: 57:43
PANTERA tady za sebou sice ještě vláčí tu
rozhrkanou káru plnou heavymetalových klišé,
ale už se jí drží jenom konečky prstů. Robustní
Dimebagovy riffy, Anselmův drsný křik, dunící
rytmika, syrový zvuk a dravá energie na vás
z desky vyskočí jako smečka rozzuřených dobrmanů.
Je nepochybné, že už konečně našli svůj vlastní
výraz, uvědomili si, kým chtějí být a jakým
způsobem chtějí heavy metal hrát. Tento nový
směr naznačují především první 4 skladby "Cowboys
from Hell", "Primal Concrete Sledge",
"Psycho Holiday" a "Heresy",
výborná je i temná balada "Cementery
Gates", zbytek desky už zas tak zázračný
není. Pořád je zde příliš přešlapování na
místě, příliš výplně, příliš žánrových klišé.
Ale i tak je to velkolepá deska a PANTERA
na ní důrazně naznačila, jak velkou kapelou
se v budoucnu hodlá stát.
Vulgar Display of Power
Rok vydání: 1992
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: Mouth for War, New Level,
Walk, Fucking Hostile, This Love, Rise, No
Good (Attack The Raddical), Live In A Hole,
Regular People (Conceit), By Demons Be Driven,
Hollow
Studio: Pantego Sound Studio
Produkce: Terry Date
Čas: 52:55
Konečně PANTERA tak, jak ji znají fanoušci
po celém světě. Útočná, surová a agresivní
mrcha, ohlodaná až na samu kost, na prapodstatu
metalového pekla. Za mikrofonem potetovaný
a dohola vystříhaný maniak v propocených kraťasech
a vyšmajdaných keckách, který na vás řve to
svoje FUCK YOU, Dimebagovy titánské riffy
plazící se po dně nebo se divoce deroucí vpřed,
a dokonce i jeho sóla jsou zde kratší a jdou
rovnou k věci. Masivní, ostrý a přitom hodně
strukturovaný zvuk, který otřese vaším sebevědomím.
Po dávných klišé už nezůstala ani stopa a
skladby jako "Mouth of War", "Walk,
Fucking Hostile", "This Is Love"
nebo "Rise" se v budoucnu staly
pevnou součástí jejich koncertů. PANTERA je
na tomto albu tak daleko od glam rocku jako
MANOWAR od skutečného života. Thrash metal
power hardcore nebývalé síly. Mistrovský kousek.
Far Beyond Driven
Rok vydání: 1994
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: Strenght Beyond Strenght,
Becoming, 5 Minutes Alone, I´m Broken, Good
Friends and a Bottle of Pills, Hard Lines
Sunken Cheeks, Slaughtered, 25 Years, Shedding
Skin, Use My Third Arm, Throes of Rejection,
Planet Caravan
Produkce: Terry Date + Vinnie Paul
Čas: 56:26
Na tomto albu jde PANTERA ještě dál a posunuje
metalové hranice do doposud nepoznaných končin.
Všeho je zde víc. Víc agrese, víc zuřivosti,
víc odvahy experimentovat, víc bolesti… Těžkotonážní
ultraheavy riffy vám ohnou hlavu až ke kolenům,
takže budete olizovat podlahu pod svýma nohama,
aby vás vzápětí drtivým direktem zase narovnaly
a mohutným hákem vyslaly na oběžnou dráhu,
z níž už není návratu. Je to totální nátlaková
hra, jednotlivé skladby se na vás valí jako
temný mrak a vy marně hledáte nějaký úkryt,
kam byste zalezli. Vzpomínám si, že v době
vydání mi trochu vadil nahalovaný zvuk Vinnieho
bicích, ale v průběhu let ztratila tato drobná
výhrada na významu. Vyrovnané album bez slabin
s výbornou coververzí "Planet Caravan"
od BLACK SABBATH.
The Great Southern Trendkill
Rok vydání: 1996
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: The Great Southern Trendkill,
War Nerve, Drag The Waters, 10´s, 13 Step
to Nowhere, Suicide Note Pt.I, Suicide Note
Pt.II, Living Through Me (Hell´s Wrath), Floods,
The Underground In America, (Reprise) Sandblasted
Skin
Studio: DWG, Chasin Jason Studios, Nothing
Studios
Produkce: Terry Date + Vinnie Paul
Čas: 53:13
Řekl bych nejbrutálnější deska PANTERA vůbec.
Anselmo definitivně rezignoval na nějaké melodie
a jeho ukrutný řev loupe tapety ze zdi. Nekompromisní
řežba, vražedné tempo a nelidské nasazení
vládnou všemu. PANTERA evidentně nemá žádnou
trpělivost zdržovat se vymýšlením nějakých
melodií, chtějí jen drtit, řezat a trhat na
kusy. Všude jsou samé vyceněné tesáky, nabroušené
drápy a pach čerstvé krve. Ve svých skladbách
obratně žonglují s rytmem a harmonií, takže
se ten nářez nejenom skvěle poslouchá, ale
taky nikdy nenudí (i když v některých případech
by mohly být skladby přece jen o něco kratší).
Vrcholem alba je pak skladba "Suicide
Note Part 1 a 2" složená ze dvou jakoby
samostatných částí, z nichž ta první je psychedelicky
zachmuřená a tajemná, ta druhá zase zběsile
animální a pudová. Jako jing a jang, jako
voda a oheň, jako muž a žena. Krásný protiklad.
V době vydání nedoceněná, dnes po právu zbožňovaná.
Official Live 101 Proof
Rok vydání: 1997
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: New Level, Walk, Becoming,
5 Minutes Alone, Sandblasted Skin, Suicide
Note Pt.II, War Nerve, Strenght Beyond Strenght,
Dom/Hollow, This Love, I´m Broken, Cowboys
from Hell, Cementary Gates, Fucking Hostile,
Where You Come From, I Can´t Hide
Produkce: Vinnie Paul, Dimebag Darrel
Čas: 76:41
Jak se dalo čekat, je první oficiální koncertní
album hodně živelnou událostí. Evidentní je
snaha o maximální zachování autenticity, a
tak je možno v tomto případě považovat diváky
za dalšího člena kapely. Je zřejmé, že s tím
kapela počítá a že ráda aktivně zapojuje fanoušky
do své show. Zvuk je logicky drsnější a syrovější
než na studiových deskách, kapela je uvolněná
a v každém okamžiku dokonale přesvědčivá.
Nedrží se nijak úzkostlivě původních verzí
skladeb, a kdybych chtěl najít nějakou slabinu,
tak snad jedině v tom, že Dimebagova sóla
jsou občas příliš dlouhá a atmosféra koncertu
tím trochu ztrácí na síle. Také Phil nepůsobí
v klidnějších polohách intonačně úplně jistým
dojmem a trochu nestačí s dechem, což je ovšem
při jeho způsobu jevištní prezentace celkem
přirozené. Podstatné ale je to, že vám toto
album maximálním možným způsobem přenese atmosféru
jejich koncertů rovnou do vašeho obýváku.
A to je paráda, ne?
Reinventing The Steel
Rok vydání: 2000
Sestava: viz výše
Seznam skladeb:
Produkce: Vinnie + Dimebag
Čas:44:01
Album vyšlo po dlouhých 4 letech, a tak bylo
fanoušky očekáváno s velkým napětím. Nahrávalo
se v soukromém studiu kytaristy Dimebaga Darrela
a o produkci se tentokrát podělil právě Dimebag
se svým bratrem, bubeníkem Vinniem Paulem.
PANTERA zde vystřihla přesně to, co vždycky
uměla nejlépe. Megatunové kytarové perlíky,
hlomozící tempo, syrový zvuk, časté změny
tempa i harmonií, děsivý Anselmův ryk a to
vše v pekelném tempu, naplněno až po hrdlo
rudým vztekem a zdrcující energií. Dimebag
se snaží ze svého nástroje občas vypáčit nepravděpodobné
zvuky připomínající řehtání splašeného mustanga
a la Tom Morello (RAGE AGAINST THE MACHINE)
a ozvláštnit tak svoji hru. PANTERA jede na
plný výkon a od vás očekává totéž. Neustále
si vynucují vaši plnou pozornost a neposkytují
ani vteřinu oddechu. Spoléhají se výhradně
na vlastní síly, takže žádní hosté či laciné
úlety do jiných žánrů se nekonají. Jedinou
výjimku tvoří kytarové sólo ve skladbě "Goddamn
Electric", které vypálil na Dimebagovu
DAT-ku Kerry King (SLAYER) bezprostředně po
skončení jejich koncertu v rámci Ozzfestu,
rovnou ve sprchách Starplexu v Dallasu. Je
to zkrátka frajer. Na albu "Reinventing
Steel" nenajdete nic, co byste od nich
v minulosti už neslyšeli, přesto je to velmi
vzrušující materiál, dost na to, aby redefinoval
vaši DNA.