ČLÁNKY
MIKE PATTON Šílený génius (a nebo geniální šílenec?)
V dnešní době je v hudbě stále těžší přijít s něčím opravdu novým a progresivním, většinou se za experiment vydávají různé žánrové slepence, čím bizarnější, tím větší je to avantgarda. Mike Pattona však za novátorského umělce můžeme myslím směle označit i dnes, ne snad proto, že je tak prudce geniální (což se ostaně dost těžko objektivně posuzuje, že ano), ale především proto, že se jeho hudba vždy a za všech okolností zřetelně vymyká zaběhnutým standardům, je neortodoxní, nevyzpitatelná a na hony vzdálená všemu komerčnímu. Patton je žánrově neohraničená osobnost, která ve své hudbě spojuje extrémní metal, kabaret, funky, pop, šanson, alternativní rock, noise, ska, punk, free jazz (v podstatě bych tady mohl jmenovat jakýkoliv hudební žánr) do jakési opalizující zvukové koule, která vtrhne do vašich příbytků jako vichřice a obrátí vaše estetické, kulturní i sociální „jistoty“ vzhůru nohama. Většina z vás si ho jistě pamatuje jako frontmana FAITH NO MORE, kteří se po 6 studiových albech a několika úspěšných světových turné rozpadli v dubnu 1998. Pro někoho by to nejspíš znamenalo konec, pro Mike Pattona to však byl pouze nový začátek.
MR. BUNGLE
V kapele MR. BUNGLE působil Patton ještě před vstupem do FAITH NO MORE. Vznikla v roce 1985 v malém kalifornském městečmu Eureka a u jejího zrodu stál baskytarista Trevor Dunn, bubeník Danny Heifetz, alt saxofonista Theo Lengyel, tenor saxofonista a klarinetista Clinton McKinnon, kytarista Trey Spruance a tehdy 15 letý zpěvák Mike Patton. První demo nazvané „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ přineslo avantgardní směs žánrů, jako metal, funk, experimentalní jazz, ska, punk a mnoho dalších a v rychlém sledu na něj navázaly další 3 demo nahrávky „Bowl of Chiley, Goddammit I Love America! a OU818“. V roce 1988 dostal Patton lano od FAITH NO MORE a to řádění MR.BUNGLE alespoň na nějaký čas trochu přibrzdilo. Patton se nicméně snažil fungovat v obou kapelách současně a tak oficiální debutová deska MR.BUNGLE vyšla v roce 1991 pod jednoduchým názvem „Mr. Bungle“. Naleznete na ní pro kapelu obvyklou směs rozličných stylů, které se často střídají přímo nadzvukovou rychlostí. V přímočařejších rockovějších skladbách je patrný vliv FAITH NO MORE a ranných RED HOT CHILI PEPPERS, v těch ostatních se pak střetává psycho billy s orchestrálním popem, zpunkovaný swing s útržky filmové hudby a divadelní teatrálnost s pouťovou ztřeštěností. Patton je zde vokálně naprosto neuvěřitelný a pohybuje se od zuřivého rapování přes nepříčetný řev, až po sladce bolestínské štkaní, k tomu ještě přidejte občasné vzteklé štěkání, kokrhání, mručení, frkání a další pitvoření. Mění barvu hlasu, dikci či frázování jak se mu zamane, vše je dovoleno a cokoliv je možné. Ve skladbě „Squeeze Me Macaroni“ se nechali inspirovat šaškovským punk funkem PRIMUS, v „Carousel“ se zase mihne vzpomínka na britskou vlnu ska „Two Tone“ z počátku 80. let. „Stubb (A Dub)“ zase připomíná splašený řetízkáč, který si zlomyslní trpaslíci spletli s odstředivkou. Skladba „My Ass Is On Fire“ hodna svého názvu končí opravdu pekelně vyšinutým noise, za které by se nemuseli stydět ani BUTTHOLE SURFERS ve vrcholné formě. Za „The Girls Of Porn“ s bezstarostným jazzovým saxem inspirovanou Frankem Zappou se žene téměř metalová „Love Is A Fist“ a je předvojem pro závěrečnou „Dead Goon“, která je mixem fusion jazzu a country, s obvyklou dávkou úchylné teatrálnosti. Kapela poté vyrazila na turné, po jehož skončení se Patton vrací zpět k FNM a zbytek kapely se zaměřuje na vlastní projekty. Spruance měl svoje FAXED HEAD, Heifetz pak DIESEHED a ZIP CODE RAPISTS a trio Spruance/Dunn/Heifetz společně řádilo v THE SECRET CHIEFS 3. Trey Spruance následoval v roce 1995 Pattona i do FNM, aby se ve studiu podílel na natáčení jejich alba „King for a Day“. V tom samém roce vyvrhli MR.BUNGLE na svět své druhé dítě, nazvané „Disco Volante“, které je oproti tomu předchozímu mnohem temnější a často zní, jako soundtrack ke sci-fi filmům z 30. let minulého století. Album není zdaleka tak hravé a nabízí odlišný druh hudební zvrácenosti. Dominuje všudypřítomné basové dunění a la BUTTHOLE SURFERS s občasnou ztrátou vědomí, jež se ovšem může v jakémkoliv okamžiku zvrtnout v nekontrolovatelný chaos. Death metal, free jazz, psychedelie, latinsko-americká samba, dixiland, psycho billy, techno thrash, zrychlený pop, tango…stačí si jen vybrat, vše smícháno s ďábelskou rafinovaností v jeden kompaktní a soudržný celek. Následné celosvětové turné FNM zapříčinilo, že další album MR.BUNGLE s názvem „California“, vyšlo až v roce 1999 a přineslo mírný, bezstarostný pop rock ovlivněný surf music, obarvený lehkonohou salsou a ohnivým flamencem. Příjemné popové písničky s pěknými melodiemi, v nichž se Mike Patton tentokrát vyvaroval hlasových excesů a zpívá jako Frank Sinatra. Pouze závěrečná „Goodbay Sober Day“ složená z 8 různých částí potvrzuje jeho pověst podivína a hudebního excentrika. MR.BUNGLE se oficiálně rozpadli v roce 2004, přestože už od roku 2000 aktivně nevystupovali.
FANTOMAS
Dalším teroristickým komandem pod Pattonovým charismatickým velením se stala formace FANTOMAS, která odstartovala svoji podvratnou činnost v roce 1999 stejnojmeným albem „Fantomas“. Pozornost tehdy zbystřila předevší heavy metalová obec, protože v jeho řadách se vedle Pattona objevil kytarista MELVINS Buzz Osborne, baskytarista MR.BUNGLE Trevor Dunn a především bubeník thrash metalové ikony první velikosti SLAYER - Dave Lombardo. Ve slastném očekávání se v roce 2001 sjeli fandové ze všech koutů republiky na festival Rock for People, aby je tam FANTOMAS doslova vykopali od pódia svým extrémním noise, na které nevěděli, jak reagovat. Samotné album je složeno z 30 zvukových stop, jež mají sloužit jako jakési „zvukové ilustrace“ ke comixové knize. Patton zde používá svůj hlas spíše jako hudební nástroj, nezpívá text, ale vyslovuje nesmyslné slabiky, které však v sobě mají výrazný rytmizující prvek. Jestliže očekáváte od FANTOMAS díky obsazení trochu drsnější FNM a nebo MR.BUNGLE budete zklamáni, jestli ale chcete opravdu něco neobyčejného a originálního, je toto album skvělá volba. Deska se také stala prvním počinem labelu IPECAC, který založil Patton společně s Gregem Werckmanem, který dříve pracoval u Biafrových ALTERNATIVE TENTACLES. Druhá deska „Director´s Cut“ z roku 2001 se svou temnou atmosférou nepatrně podobá „Disco Volante“ a s trochou nadsázky se dá říct, že je to Pattonova interpretace death metalu. Inspiraci čerpal z filmových hororů, jako je např. „Rosemary má děťátko, Omen, ale také Twin Peaks a nebo Henry: Portrét sériového vraha“. Všechno je zde jaksi pokřivěné a zdeformované, jako v zrcadlovém bludišti, Pattonův vytřeštěný smysl pro dramatickou hysterii a morbidní smysl pro humor zde slaví jednozněčné vítězství. Death metalové častušky rozsekané těžkými hip-hopovými rytmy, hororovými samply a infantilním žvatláním vytvářejí opravdu smrtící koktejl a jediný způsob, jak to celé ve zdraví přežít, je nebrat vážně ani jedinou notu, protože jinak vaše lebka exploduje, jako meloun po srážce s náklaďákem. Následné album „Delirium Cordia“ toto téma ještě dále rozvíjí a je obvyklou směsicí stylů, v nichž převládá temný metal a gotický rock. Epická noční můra trvající 74 minut. Podobně je na tom i další album „Suspended Animation“, které hudebně opět volně navazuje na předchozí počin a podobně jako debutové album můžete i tuto desku považovat za jakousi zvukovou ilustraci, kde každá skladba představuje jeden den v měsíci a jejíž 30 stránkový booklet je vlastně jakýmsi kalendářem, ilustrovaným japonským umělcem Yoshitomo Narem. V diskografii FANTOMAS nelze opomenout ani „živé“ album „Millennium Monsterwork“ z roku 2002, na němž naleznete záznam společného koncertu FANTOMAS a MELVINS. Obě kapely hrály současně na jednom pódiu a koncert je přesně tak bestiálně šílený a neurvalý, jak asi předpokládáte.
TOMAHAWK
Toto uskupení můžeme s klidným svědomím považovat za jakousi all stars nezávislého rocku. Kromě Pattona ji totiž tvoří vynikající kytarista Duane Denison (ex JESUS LIZARD), baskytarista Kevin Rutmanis (ex COWS, MELVINS) a bubeník John Stanier (ex HELMET). Denison byl po 10 letech u JESUS LIZARD utahaný kočovným způsobem života a po rozpadu kapely v roce 1999 se usadil v Nashville, kde si chtěl užívat rockerského „důchodu“, v klidu pracovat ve studiu s lokálními partami a jen občas se provětrat v místní, leč velmi dobré kapele HANK WILLIAMS III. Koncert MR.BUNGLE v Nashville a následné osobní setkání s Pattonem však všechno změnilo. Pásky s muzikou začaly mezi nimi lítat jako Pershingy a duo záhy zjistilo, že pro realizaci svých záměrů potřebuje sehnat ještě další kumpány. Denison oslovil svého dávného přítele Johna Staniera (aka DJ Big Bad John), Patton zase přes své kontakty s MELVINS sehnal nejšílenějšího basáka široko daleko, Kevina Rutmanise a TOMAHAWK mohl začít sbírat své skalpy. 
První stejnojmenné album z roku 2001 přineslo plnokrevný, úderný rock, v němž jsou jasně čitelné rukopisy všech bývalých kapel, přesto to není pouhý slepenec silných individualit, ale logický a vysoce strukturovaný celek, spojený hráčským uměním a znepokojivou atmosférou. Je evidentní, že více než prvoplánová agrese je dnes zajímají mnohem rafinovanější způsoby, jak vám pocuchat fasádu. Pattona drží ostatní jakž takž na uzdě, což v konečném důsledku vede k větší čitelnosti a přehlednosti. V podstatě ve stejném duchu se odvíjí i druhá deska „Mit Gas“ z roku 2003, která ještě podrobněji rozpracovává předchozí témata. Výborná alternativa pro všechny, kdo milovali původní kapely všech zúčastněných.
MIKE PATTON & COMP.
Mike Patton vydával od poloviny 90. let desky i pod svým vlastním jménem. Ta první vyšla už v roce 1996 pod názvem „ Adult Themes for Voices“ a fanoušci MR.BUNGLE byli nejspíš notně otráveni. Jedná se v podstatě o čistě hlukovou záležitost, která vás rozmázne po zdi jako masařku.
Nahrávka údajně vznikla v Pattonově hotelovém pokoji během turné FNM a tvoří ji kolosální změť drsného noise, elektroniky, avantgardního jazzu a brutálního hluku. Neobsahuje žádné „tradiční“ písně, ale spíše jakési zvukové imprese a záleží jen na vaší fantazii, co v nich naleznete. Může to být v podstatě cokoliv, od úporném bolesti hlavy až po transcendentální zážitek. Druhé album „Pranzo Oltranzista: Musica da Ravola per Cinque (Banquet Piece for Five Players)“ vyšlo o rok později a je inspirováno knihou „Kuchařka budoucnosti“ z roku 1932 od Filippo Tommaso Marinettiho. Patton tentokrát sestavil legitimní kapelu, kterou tvořila legenda new yorské avantgardy John Zorn na saxofon, cellista Erik Friedlander, kytarista Marc Ribot a bubeník William Winant. Výsledkem by jste mohli úspěšně strašit děti na letních táborech, kdyby přitom ovšem nehrozilo akutní riziko nevratné psychické poruchy. V roce 2005 vyšlo album GENERAL PATTON v.s. THE X-ECUTIONERS, které natočil, jak název napovídá, společně s formací THE X-ECUTIONERS a výsledek zní, jako hip-hopový „Flesh Gordon“ od QUEEN. 
Obvyklá změť rozdílných žánrů jakoby nahodile poskládaná vedle sebe, tvořená hip-hopovým rytmem, nad nímž se mísí různé ruchy, šumy, útržky hovorů, kousky filmové hudby, ale také zkroucená industriální samba a nebo latinsko-americký pop. Aktuálně vychází Pattonovi další sólové album nazvané „Peeping Tom“ a je to bezpochyby posluchačsky nejpřístupnější deska v celé jeho hudební kariéře. Podle svých vlastních slov se tentokrát pokusil realizovat svou vlastní představu popové hudby a o pomoc se obrátil k respektovaným hráčům na tomto poli, jako je např. AMON TOBIN, MASSIVE ATTACK a nebo NORAH JONES. Výsledkem je velmi dobré album na pomezí trip hopu, jazzu, elektroniky a popu, které se ovšem na vlnách FM rádií objeví jen těžko. Výčet Pattonových hudebních aktivit za posledních 10 let je skutečně monstrózní a tak za všechny jmenujme jen jeho účast na posledním albu BJÖRK „Medúlla“, vokál (či spíš nelidský řev) na EP „Irony Is A Dead Scene“ jazz metal core maniaků DILLINGER ESCAPE PLAN a nebo podíl na trip hopovém albu „Music To Make Love To Your Old Lady By" od LOVEAGE.
Hudbu Mike Pattona můžete v podstatě vnímat dvojím způsobem. Buď jako naprostý odpad a výplod chorého mozku a nebo jako zářivý klenot hudebního génia, který ač nepochopen, předběhl svou dobu. Je to na vás.