ČLÁNKY
VERNON REID „Ebenový král různosti“
Vernon Reid je zčásti kytarový hráč, zčásti vizionářský umělec. Zakladatel dnes již legendárních LIVING COLOUR rozvinul v pozdějších letech svůj talent do nebývalé šíře. Vizuální umělec, básník, esejista, hudební skladatel a v neposlední řadě manžel a otec. Vernon Reid je mužem, který se pohybuje napříč hudebními žánry stejně přirozeně, jako velryba světovými oceány, mužem, jenž rozpoutal pomyslnou diskusi mezi B.B. Kingem, Jimi Hendrixem, Carlosem Santanou, Pat Methenym, Steve Vaiem a Larry Coryellem.
„Silná koalice“
Vernon Reid se narodil v Londýně, ale většinu svého dětství prožil v new yorském Brooklynu. Jeho rodiče byli nadšenými hudebními fanoušky a tak malý Vernon vyrůstal obklopen hudbou LED ZEPPELIN, JIMI HENDRIXE, DIONNE WARWICK a nebo SLY AND THE FAMILY STONE, ovšem největší vliv na něj měla hudba Carlose Santany. "Byl prvním kytaristou, který v hudbě reflektoval své etnické kořeny. Dělal hudbu, která byla v té době velmi odlišná a přesto byla rockovým publikem vřele přijímána." Když bylo Vernonovi 15 let, dostal od bratrance Johnyho svou první kytaru. "Myslím že Johny byl dost překvapen mou posedlostí hudbou a tak mi dal svoji starou kytaru, na kterou už beztak nehrál. Ten moment navždycky změnil celý můj život." Vernon Reid začal navštěvovat soukromé lekce hry na kytaru u jazzových mistrů Rodneye Jonese a Eda Dunbara a na počátku 80. let už spolupracoval s jazzovým bubeníkem Ronaldem Shannonem Jacksonem a jeho DECODING SOCIETY, kde působil mimo jiné i respektovaný improvizátor, saxofonista Zane Massey a houslista Billy Bang. Jeho hráčská reputace rostla a když nebyl mladý Vernon právě zaneprázdněn studiem harmonických teorií Ornette Colemana anebo hrou na kytaru v DECODING SOCIETY, trávil svůj čas jamováním s množstvím stylově odlišných muzikantů, od pop producenta Kashifa, až po punk-jazzový taneční orchestr DEFUNKT. Se svou vlastní kapelou LIVING COLOUR začal hrát od roku 1984 a zhruba v té době založil společně s novinářem Gregem Tatem organizaci Black Rock Coalition. Ta si kladla za cíl, získat větší svobodu pro černošské hudebníky a z celkem pochopitelných důvodů se LIVING COLOUR stali jejich hlásnou troubou. V hudebním tisku se o nich od začátku psalo, jako o "černých LED ZEPPELIN" a na přelomu 80/90 let natočili 3 skvělá alba, jako první černošská kapela v historii odjeli v roce 1989 na turné s ROLLING STONES a v létě 1991 si zahráli na první Lollapalooze. Celosvětově prodali přes čtyři miliony desek a získali nespočet prestižních ocenění. "LIVING COLOUR zhmotnili můj sen, který jsem snil od chvíle, co jsem vzal poprvé do ruky kytaru" říká Reid. "Jenže můj sen se postupem času stal i snem ostatních a to byl velmi zvláštní pocit. Jako by to celé najednou začalo žít svým vlastním životem." A tak v lednu 1995 Vernon Reid LIVING COLOUR rozpustil a s plnou vervou se vrhnul na své vlastní sólové projekty.
„Charismatický eklektik“
Jedním z prvních počinů byl multimediální prezentační projekt nazvaný "My Science Project", který Reid veřejně představil v The Knitting Factory Clubu v červenci 1995, jenž ale bohužel nebyl nikdy natočen. V roce 1998 sice vyšlo společné album tria Vernon Reid/Elliott Sharp/David Torn, které ale pouze rámcově přiblížilo atmosféru, která v tomto exkluzivním klubu tehdy panovala. The Knitting Factory Club bylo místo v centrálním New Yorku, kde se v druhé polovině 90. let setkávali špičkoví avantgardní hudebníci (např. John Zorn, Bill Frisell nebo Charles Gayle), aby spolu jamovali a nebo prezentovali své vlastní projekty. Reidovým skutečně prvním samostatným počinem se tak stalo v roce 1996 album „Mistaken Identity“, na kterém se naplno projevily jeho rozsáhlé hráčské i aranžérské schopnosti. Nečinilo mu žádné potíže mixovat jazz, funk, reggae, rock, hip-hop či elektroniku a přitom si uchovat jasnou uměleckou vizi. Vernon do značné míry omezil zpěv a tento prostor raději vyplnil samply, elektronikou a konkrétními zvuky. Přes všechnu tu žánrovou pestrost a různorodost je album skvěle vyladěné, coby multikulturní a multižánrový celek, tak typický pro dnešní, stále se zmenšující svět. Album produkoval slavný jazzový producent Teo Macero, dlouholetý spolupracovník Milese Davise, společně s Prince Paul Houstonem (DE LA SOUL, A TRIBE CALLED QUEST), což je jeden z předních producentů hip-hop a rapu. Výčet dalších Vernonových vedlejších aktivit je impozantní a zabral by většinu tohoto článku a tak za všechny jmenujme jen jeho účast na deskách PUBLIC ENEMY, B.B. Kinga, THE RAMONES, Mariah Carey, Micka Jaggera, Tracy Chapman, Carlose Santany a nebo spolupráci s těžkými váhami avantgardního jazzu Billem Frisellem a Johnem Zornem. Vernon také zkomponoval hudbu pro taneční soubor Marlies Yearby Dance Co. s choreografem Ralfem Lemonem, napsal hudbu k filmu "Fresh Kill" a "Johnny Mnemonic" s Keanu Reevesem, podílel se na skládání hudby k baletu Billa T. Jonese na téma AIDS, nazvanému "Still/Here“ a také pracoval s Donaldem Byrdem na projektu „Jazztreain“. Produkoval album afrického zpěváka Salif Keita a Jamese "Blood" Ulmera, psal hudbu k dokumentárním filmům a s každým dalším projektem se pokoušel přinést fanouškům něco nového a neopakovatelného. V lednu 1996 byl nominován na cenu Grammy v kategorii nejlepší instrumentální rockový výkon za kompozici „Every Now and Then“, s níž přispěl na retrospektivní vydání box setu „Dance of the Rainbow Serpent“ Carlose Santany. V roce 2002 pod názvem YOHIMBE BROTHERS natočil Reid společně s DJ Logic-em album „Front End Lifter“ a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho.
.jpg)
„Vernonova maska“
V roce 2000 se LIVING COLOUR znovu sešli, aby v původní sestavě uskutečnili několik koncertů a v roce 2003 vydali výborné album „Collideoscope“. Vernon na něj o rok později navázal svým druhým sólovým, čistě instrumentálním albem „Known Unknown“, které natočil s vlastní skupinou MASQUE. Tvořili ji mladí, nadějní hráči new yorského undergroundu. Baskytarista Hank Schroy a hráč na klávesy Leon Gruenbaum pracovali s Reidem již na předchozím albu „Mistake Identity“, stejně jako zvukový šaman DJ Logic. Novým přírůstkem se stal bubeník Marlon Browden, který měl právě za sebou čerstvou zkušenost s jazz-rockovou kytarovou legendou Johnem Scofieldem. O potřebě mít svou vlastní kapelu Reid říká: " My všichni žijeme na planetě, která se řítí nekonečným hvězdným prostorem. Všichni jsme svým způsobem osamělí a proto se sbližujeme. Budujeme společenství. A když se to podaří, je to velmi drahocenné. Proto miluji ten pocit kamarádství, který vládne uvnitř skupiny a také proto je společná chemie tak důležitá. Když hrajete s vynikajícími hudebníky, tak se i vy sami můžete zlepšovat. Hrát na vrcholné úrovni je výzva. Je to příležitost vytvořit něco fantastického. A to je to, co mě tak přitahuje k MASQUE, která se časem stala nedílnou součástí našich životů. Každý ze současných členů je vynikajícím muzikantem, i když naprosto odlišným od mých dřívějších kolegů z LIVING COLOUR. Marlon Browden je například velmi rozdílný bubeník, než jakým je Will Calhoun, přesto oba mají světovou kvalitu“. Album bylo natočeno v New Yorku v průběhu dvou let mezi ježděním po turné a prací na jiných projektech a kombinuje studiovou práci s živým jam sessions. Jestliže „Collideoscope“ vypovídalo o Vernonově vášni pro rockovou intenzitu, pak „Known Unknown“ reflektuje jeho náklonnost pro jazzovou hravost. „Nahrávání nové desky s LIVING COLOUR bylo velmi intenzivní," říká Reid, bylo tam plno světla a energie, naproti tomu při práci na „Known Unknown“ si moje duše výborně odpočala a celé to bylo něco jako dovolená“. Album je jako celek rozhodně více lineární, než jeho žánrově snad až příliš rozmanitý předchůdce a vyšlo na labelu Steva Vaie Favoured Nations Records. Nabízí 12 písní, v nichž je Reidova kytara dominantní silou, přičemž rytmické duo Schroy/Browden plní bezchybně svou roli šlapajícího motoru, pohánějící celou tu věc kupředu. Hlavním a nezpochybnitelným architektem je ale pochopitelně Vernon Reid, který svou kytaru používá někdy jako štětec, aby vystihl jemné melodické odstíny, někdy jako sbíječku, s jejíž pomocí dokáže snadněji prorazit cesty, vedoucí k dosud neprobádaným úrovním. Největším překvapením je přínos Leona Gruebauma, s jeho ručně vyrobenou klávesnicí nazvanou Samchillian Tip Tip Tip Cheeepeeeee. Gruebaum vnesl do zvuku MASQUE zvláštní duchovní rozměr a také smysl pro ironii. Někteří jazzoví puristé budou možná pohoršeně vraštit obočí nad cover verzí klasiky Theloniouse Monka "Brilliant Corners", interpretované bez obalu a snad i trochu chaoticky, se vzteklým Reidovým sólem, který jakoby chtěl tu skladbu jen vydrancovat a zneuctěnou nechat ležet na podlaze. Některé momenty alba jsou možná už trochu moc komplikované a intelektuální, ale většinu času je deska „Known Unknown“ jako jedna velká bonboniéra, kde je úplně jedno, z kterého místa ochutnáte, protože chutná vždy skvěle.
„Nesmrtelnost ducha“
V neobvykle krátkém čase se letos přihlásil Vernon Reid svým fanouškům aktuálním studiovým albem „Other True Self“, které je opět ukázkou všestrannosti jeho talentu. S novým bubeníkem Donem McKenziem na palubě, je jejich energie ještě zaostřenější než kdy předtím. "Marlon Browden, který s námi natočil předchozí album, je výborný bubeník, ale rozhodl se jít svou vlastní cestou," říká k tomu Reid. "Měl výborný cit pro atmosféru, zatímco Don je více energický. Vždycky jsem měl štěstí na skvělé bubeníky. Marlon, Ronald Shannon Jackson, Will Calhoun a teď Don, který se v této vybrané společnosti rozhodně nemusí cítit odstrčený“. Jak už bylo řečeno, členové MASQUE nejsou jen najatými hráči doprovázející známou hvězdu, ale tvoří kompaktní, vyvážený celek, ve kterém se každý může uplatnit nejenom hudebně, ale též autorsky. A tak na „Other True Self“ přispěl Gruenbaum poněkud hůře stravitelnou "White Face“, se noise kytarovou stěnou, kolébající se v pomalém 6/8 rytmu, zatímco McKenzie vytvořil skladbu "Kizzy," což je táhlá rotace třpytivých zvuků a Schroy zase složil záhadnou a abstraktní "Oxossi." Na desce tentokrát najdete i neobvykle mnoho cover verzí, skladbu "Wild Life" od Tonyho Williamse a jeho LIFETIME, dále pak „Enjoy the Silence“ od DEPECHE MODE" a „National Anthem“ od RADIOHEAD. „Všechny ty kapely miluju," říká Reid, RADIOHEAD ve mě například znovu probudili zájem o alternativní rock, který jsem už pokládal za vyčerpaný. Ptal jsem se nedávno Jacka Bruce (CREAM) na všechny jeho projekty a zajímalo mě, jak se dokáže vyrovnat s tím, když některý z nich skončí. A on mi na to řekl, víš dobře Vernone, že jen díky tomu můžeme prožít několik životů, namísto jednoho. A tak to je“.
Poslouchat jakékoliv album Vernona Reida je jako toulat se úzkými uličkami někde na středním Východě. Prolézat místní bazary a malé obchůdky, ve kterých můžete v každém okamžiku narazit na něco vzácného, na něco skutečně hodnotného. A nejlepší na tom všem je, že vy víte, že ta chvíle nakonec přijde, jen nevíte, kdy se tak stane.
Diskografie:
Mistaken Identify 1996
Known Unknown 2004
Other True Self 2005