RECENZE
BETWEEN THE BURIED AND ME
The Great Misdirect
VICTORY 59:34
math emo core metal USA
Rok: 2009
Překvapivě lyrický a lehce nostalgický úvod nového alba amerických BTBAM trochu ve stylu MARS VOLTA je tahem, který stoprocentně vyšel. Každý od nich očekává maximálně agresivní attack hned od první vteřiny a oni přijdou s tímhle. Jasně že dál už se vše odvíjí v očekávaném módu, ale ten první dojem ve vás zůstane po celou dobu trvání desky. BTBAM už svými předešlými nahrávkami vzbudily velká očekávání, která se jim navíc i dařila naplňovat a nejinak je tomu i na aktuálním albu „The Great Misdirect“. Vysoce energický a průrazný math core s častými rytmickými změnami, krátkými kytarovými breaky a hrubým řevem, který BTBAM dokáží obohatit o silné emoce a občas i solidní melodie, což v tomto žánru nebývá moc častým zjevem. Navíc pochopili, že není nutné hnát věci permanentně do extrému a že občas trochu povolit je nakonec v konečném důsledku mnohem efektivnější, než do toho neustále řezat hlava nehlava. Čím víc novou desku poslouchám, tím víc mi některé pasáže připomínají už zmiňované MARS VOLTA, samozřejmě nikoliv hudebně, ale spíš podobným vrstvením hudebních struktur a vytvářením zdánlivě nekonečného hudebního proudu, jehož dravost a dynamika je přímo závislá na vnějších okolnostech. Dokonce mi v některých dlouhých pasážích v nichž dominuje dlouhé kytarové sólo připomněli ranného Carlose Santanu, v metalovém pojetí ovšem. Bez problémů střídají klidné a melancholicky zadumané pasáže, v nichž Tommy Rogers zpívá velmi uvolněným a melodickým vokálem, které místy nabývají psychedelických rozměrů ranných PINK FLOYD, či dokonce sinfieldovských KING CRIMSON, s agresivním math core nářezem, v němž nechybí ani death metalové odbočky. Jestliže jejich předchozí výborná deska „Colors“ někoho překvapila, tak „The Great Misdirect“ je už očekávanou trefou do černého. Rozhodně kapela, která má velkou budoucnost.
