RECENZE
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
Ire Works
RELAPSE 38:20
Styl: math core Stát: USA
Rok: 2007
„Ire Works“ je první nahrávka bez bubeníka Chrise Pennie (dnes COHEED AND CAMBRIA), kterého nahradil (a vypadá to že natrvalo) Gil Sharone ze STOLEN BABIES. Chybí také kytarista Brian Benoit, jehož problémy s rukou jsou trvalejšího charakteru a na jeho místo přišel Jeff Tuttle z HEADS WILL ROLL a CAPTURE THE FLAG, který se ale na novém albu ještě nepodílel. Jako host se na něm ale objevil původní vokalista DEP Dimitri Minakakis, který si s chutí zařval v úvodní „Fix Your Face“ a také kytarista a zpěvák MASTODON Brent Hinds, jehož vokál můžete slyšet ve skladbě „Horse Hunter“. Třetí studiové album DEP je posluchačsky určitě nejpřístupnější, i když to zpočátku tak nevypadá. Hned úvodní „Fix Your Face“ i následná „Lurch“ jsou typickou schizofrenní drtičkou kostí s divokými jazzovými výjezdy, polyrytmickým škobrtáním, nelítostnými rify, hard core intenzitou a zběsilým řevem, z něhož se vám zježí chlupy na zátylku. Ale už v další skladbě „Black Bubblegum“ zní DEP spíš jako FAITH NO MORE (!!!), což byl pro mě zpočátku mírný šok! Vcelku příjemná, melodická písnička, zahraná z gustem a překvapujícím přehledem, v níž není ani stopy po předchozím běsnění. Hned následující „Sick On Sunday“ vás překvapí drsnou elektronikou svařenou s death metalovými sypačkami, industriálním skřípěním a turbulentními kytarovými výjezdy, vše zahaleno v rozmazaném psychedelickém oparu. V závěru skladby pak opět převládne rockově šlapající rytmika a melodický vokál, opět evokující FNM. Instrumentálka „When Acting as a Particle“ je zajímavým rytmickým cvičením, za nímž už sviští klasická bruska „Nong Eye Gong“. Nejlepší okamžiky desky přicházejí začátkem další instrumentálky „When Acting as a Wave“. Polyrytmické hřmění a la MESHUGGAH je zde deflorováno přebuzenými elektronickými výboji, industriálními ruchy a jinými zvukovými anomáliemi a nutí mě si ji přehrávat stále dokola. „Milk Lizard“ je naproti tomu opět v podstatě klasickou, slušně šlapající rockovou písničkou s výbornou našlápnutou trumpetou v pozadí, trochu hysterickým vokálem a občasnými disharmoniemi. V opozici pak stojí hard core metalová divočina „Horse Hunter“, prostřílená jazzovými breaky, zjemněna oduševnělými vokály a nakonec polidštěna rockovým závěrem. Na úplném konci desky se nenuceně pohupuje „Mouth of Ghosts“, velmi jemná, oduševnělá kráska s jazzovou elegancí, která se po chvíli společně s nonšalantním zvukem klavíru radostně rozběhne vpřed, díky čemuž se nemohu ubránit vzpomínce na PSÍ VOJÁKY. Vypadá to, že na „Ire Works“ DEP definitivně dospěli a nebojí se do své hudby začlenit i takové žánry či postupy, které by je ještě před pár lety v očích mnoha fanoušků trvale diskvalifikovaly. Dnes jsou DEP sebevědomou a naprosto suverénní formací, která si jde cílevědomě za svým cílem bez ohledu na následky. Řečeno s Jáchymem Topolem: „Kde je lev, štěkají psi“.
