RECENZE
MARILYN MANSON
Eat Me, Drink Me
UNIVERSAL 52:22
Styl: elektro glam rock Stát: USA
Rok vydání: 2007
Poslední čtyři roky to vypadalo, že s kapelou MARILYN MANSON je nadobro konec. Její hlavní protagonista mnohem raději kreslil obrázky, koketoval s filmem, módou, herním počítačovým průmyslem, psal knihu, stal se majitelem galerie, oženil se s burleskní tanečnicí Dity Von Teese… zkrátka všem dával okázale najevo, že ho hudební scéna už absolutně netankuje. Jenže stačilo pár životních pohlavků a najednou je všechno jinak. Krásná ženuška vzala roha, k tomu se přidalo pár dalších kopanců a najednou je Mansonovi hudba zase dobrá, minimálně jako účinná terapie. Tak jo. V pořadí šesté studiové album natočil Marilyn Manson společně se švédským multiinstrumentalistou Timem Sköldem, který se stal členem kapely během natáčení předchozího CD „The Golden Age Of Grotesque“. Tim má za sebou bohatou hudební kariéru, kterou odstartoval koncem 80. let v kapelách SHOTGUN MESSIAH, SKOLD, KMFDM, OHGR a která dnes nabírá díky působení v MM nebývalé obrátky. MM natočil tentokrát v podstatě písničkové, intimní a řekl bych i hodně osobní album, jakkoliv se mediálně přetřásá jeho inspirace německým kanibalem. „Eat Me, Drink Me“ je hodně o emocích, o pocitech a taky trochu o bolesti, ale občas zní na můj vkus už moc „uplakaně“. Zvuk je hodně strukturovaný, zaplněný rozličnými zvuky a ruchy a je evidentní, že si s ním jeho tvůrci opravdu vyhráli. Díky tomu se vám ta deska jen tak snadno neoposlouchá, což má své zřejmé výhody. Časem si pak určitě všimnete, že to jsou vlastně docela milé, melodické písničky a pouze bizarní texty, Mansonův uhrančivý vokál a výrazně stylizovaná aranžmá z nich dělají něco temného a znepokojivého. Prvním singlem se stala píseň „Putting Holes Happiness“ s pěkným kytarovým motivem, mohutně dunícími bubny, výrazným refrénem a trochu nostalgickou náladou, která evokuje atmosféru tlení a rozkladu. „Heart Shaped Glasses“ mi zase trochu připomněla staré THE CURE, jak stylem hry na kytaru, tak-i použitou elektronikou. Důrazně šlapající rytmus, temně vrčící elektronika, dobrý kytarový motiv a nevtíravý, přesto výborný refrén v „Evidence“ činí z této skladby mého sice trochu nenápadného, zato o to svůdnějšího kandidáta na nejoblíbenější píseň z desky. Díky výrazné rytmice a dominantnímu kytarovému rifu je „Are You The Rabbit“ rozhodně nejtvrdší skladbou na albu a viděl bych ji na druhý singl. Podobně je na tom i následující „Mutilation Is The Most Sincere“, v níž Manson cedí skrze sevřené čelisti slova textu, jako trochu rozhašená drtička štěrku. Zpočátku se mi nová deska MM zdála trochu nevýrazná a bez energie, ale postupem času zjišťuji, že má rozhodně své kouzlo. Je prodchnuta jakousi vnitřní intenzitou, má výborné melodické nápady, zajímavou atmosféru i přitažlivý zvuk. „Eat Me, Drink Me“je určitě o hodně lepší než předchozí „The Golden Age Of Grotesque“, jen jí musíte dát trochu času, o to déle vás pak bude bavit. Koncertní sestava na turné je: Marilyn Manson – zpěv, Tim Skold - elektrická kytara, Ginger Fish – bicí, Rob Holliday – baskytara, Chris Vrenna – klávesy
