RECENZE
MESHUGGAH
Catch Thirtythree
NUCLEAR BLAST/M.A.B. 47:15
Styl: ultra industry metal core Stát: Švédsko
Rok vydání: 2005
Od nového alba MESHUGGAH neočekávají jejich fanoušci nic jiného, než brutální, nesmlouvavou, absolutně soustředěnou, perfektně zaostřenou, vysoce strukturovanou a maximálně intenzivní zvukovou masáž, na kterou mají MESHUGGAH copyright. Spíše ve středním tempu valící se kompaktní zvuková lavina, která nepřipouští žádné pochybnosti. Devastující bicí, drnčící basa, hluboké kytarové hřmění a divoký řev vytváří komplexní zvuk, jež nemá žádné trhliny. Krátká kytarová sóla z něj nijak nevyčuhují, ale naopak vytvářejí ještě další vrstvu v tom už tak dost hustém, monolitické hřmění, připomínající blížící se vlnu tsunami. Přestože je na obalu desky uvedeno 13 kompozic, ve skutečnosti se jedná o jednolitý, kompaktní hudební blok, který mi evokuje mohutný, rozvodněný veletok, který s nezadržitelnou silou plyne vpřed a strhává přitom s sebou vše, co není dost odolné na to, aby vydrželo ten strašný nápor. Jednotlivé skladby plynule navazují jedna na druhou a první oddech přichází až v "sedmé" skladbě "Mind´s Mirror", i když mluvit o pořadí skladeb v jednolitém hudebním toku je přinejmenším zavádějící. Elektronicky zkreslený vokál deklamuje text, jenž předznamenává v dějinách MESHUGGAH něco nevídaného. TICHO. Tedy ne ticho absolutní. Postupně se do něj totiž velmi jemným a jakoby nesmělým způsobem začleňují různé archaicky znějící elektronické zvuky a osamělé kytarové tóny, které dohromady posléze vytvářejí velmi zvláštní psychidelickou atmosféru 70. let, konkrétně pak ranných KING CRIMSON někdy kolem alba "Red" (74). Podobné rytmické a harmonické postupy se pak objevují i v tom jejich nemilosrdně barbarském hřmění a výsledek zní hodně zajímavě. Rozhodnutí začlenit do své hudby i jemnější a atmosferičtější polohy lze považovat za nový, překvapivý prvek v hudbě MESHUGGAH, který je jistě ku prospěchu věci. To jejich úporné, repetitivní, průmyslové noise, plné zrezivělých kytarových struktur, metalického hřmění a předimenzované agrese tím získalo další vítaný hudební rozměr a uměleckou nadstavbu. MESHUGGAH nelze podceňovat, ani ignorovat, jen bezvýhradně milovat a nebo stejně jednoznačně nenávidět.
