RECENZE
PAPA ROACH
The Paramour Sessions
GEFFEN 52:05
Styl: emo nu-metal Stát: USA
Rok vydání: 2006
Čtvrté studiové album los angeleských PAPA ROACH je bohužel jako obvykle hluboce zakotveno v nu metalovém kánonu a ani v nejmenším se neliší od záplavy současných podobných kapel. Za ty roky je na jejich výkonu sice patrná solidní hráčská zkušenost a přehled, ale problém je v tom, že PAPA ROACH jaksi neví, co s tím. Svižné, dynamické písničky s prvky emo rocku, výraznými melodiemi, slušnými doprovodnými vokály, zahrané s rutinním přehledem a náležitým odpichem, skladatelsky však bohužel zcela průměrné, s až bigotní úctou k současnému trendu. Album „zdobí“ zarážející (ne)schopnost jakýmkoliv způsobem vybočit ze zajetých kolejí a nic na tom nedokázal změnit ani producent Howard Benson (P.O.D., MOTORHEAD, SEPULTURA) – pokud o to vůbec usiloval. Asi nejvýraznější skladbou je tudíž hymnicko-emocionální „What Do You Do?“, v níž ale PAPA ROACH zničehož nic zní, jako trochu modernější obdoba AEROSMITH. Korunu pak tomu nasadili v závěru, když ve skladbě „Roses On My Grave“ použili vypulírované a nepřirozeně znějící smyčce, takže to celé zní, jako nějaký soundtrack k hollywoodskému trháku. Příliš vyumělkované, plytké a postavené na efekt, ostatně jako celá tahle parta. PAPA ROACH i z těchto důvodů zůstávají kapelou, od které se pořád něco očekává, ale ono to stále nějak nepřichází.
