RECENZE
SOULFLY
Omen
ROADRUNNER – 40:38
thrash core thrash Brazílie
Sedmé studiové album SOULFLY vás bude od začátku neúprosně svírat, jako nějaká obří drtička odpadu, jejíž obsluha v panice někam zdrhla a nikdo netuší, kde má ta kraksna vypínač. Přímočarý a nekompromisní nářez sahající až k původním sepulturovským kořenům, živený dravou agresivitou hard core. Ne že by podobné skladby SOULFLY nenatočili i v minulosti, jen mezi ně (nebo přímo do nich) s oblibou implikovali různé etno prvky či fragmenty lidové hudby země, kde se Max v době natáčení právě pohyboval a které dokázaly tu tvrdost poněkud rozředit. Nic z toho se ale tentokrát nestalo a tak to SOULFLY do nás napálí rovnou ze všech hlavní. Ale nečekejte žádný prvoplánový primitivismus, na to jsou chlapi za SOULFLY příliš dobrými muzikanty. Ta deska je sice tvrdá a nesmlouvavá, ale současně i hudebně nápaditá a muzikantsky vyzrálá. Výbornou práci (ostatně jako vždy) odvedl především kytarista Marc Rizzo, který je velmi nadaným hráčem a lepší se desku od desky. Dokáže hrát velmi tvrdě a agresivně a vzápětí přijít se zajímavým kytarovým motivem, který zvrátí celou náladu skladby. Produkce se tentokrát ujal bývalý člen MACHINE HEAD, SOULFLY a MEDICATION Logan Mader (DEVILDRIVER, GOJIRA, CAVALERA CONSPIRACY), který se v posledních letech věnuje hlavně produkci. Na albu se objevili také zajímaví hosté, v podobě zpěváka DILLINGER ESCAPE PLAN Grega Puciata a kytaristy Tommy Victora (PRONG, DANZIG, MINISTRY). Na závěr samozřejmě nemohla chybět skladba s názvem „Soulfly“ tentokrát s pořadovým číslem „VII“, což je v podstatě popová instrumentálka s hezkou melodií, která po tom divokém kraválu působí, jako doušek chladné vody po parném dni a tvoří tak sice vysoce kontrastní, nicméně vítaný závěr tohoto pořádně žhavého alba.
