RECENZE
YAKUZA
Of Seismic Consequence
PROFOUND LORE – 51:55
avantgardní metal USA
Rok: 2010
Čtvrté studiové album chicagských YAKUZA produkoval basák MINSK Sanford Parker, který s kapelou spolupracoval už na předchozím albu „Transmutations“ z roku 2007. Jistě vás proto nepřekvapí etno prvky v úvodní skladbě „The Ant People“ a vokály evokující zpěv buddhistických mnichů hluboko v tiberských horách. Hned poté se na vás ale vyvalí bouřlivý a vysoce strukturovaný progresivní metal trochu ve stylu MASTODON, který je místy střídán dnes tak populárním post rockem, s jeho téměř psychedelickými pasážemi. V takových okamžicích se dostává ke slovu pro tento žánr netypický (ale pro YAKUZA naopak typický) nástroj, jakým je alt saxofon, který ovšem kapela používá s téměř intuitivním smyslem pro charakter skladeb. Dodává jejich hudbě jistou melancholii a pocit prostoru a přestože jeho chvíle přicházejí většinou v těch klidnějších a řekněme meditativnějších polohách, neváhají jeho služeb využít ani v nejprudší řeži. Možná i proto si vysloužili přídomek „jazz metal“, přestože s jazzem nemá jejich hudba vůbec nic společného. Pověst nevyzpytatelné a všeho schopné eskadry pak YAKUZA plní hned vzápětí, když do vás vypálí pecku s názvem „Good Riddance“, což je jakýsi progresivní hard core plný agrese a divoké nenávisti. Na rozdíl od většiny současných kapel se zpěvák a současně i saxofonista Bruce Lamont nesnaží pořád řvát (i když ani to mu není zcela cizí), zpívá převážně čistě, ovšem bez zbytečných klišé, s velkou dávkou emocí a rezatých hřebíků v tlamě. Jejich smysl pro atmosféru je vytříbený, stejně jako technická zdatnost i skladatelská invence, kterou občas neváhají zbořit naprosto brutálním nájezdem. YAKUZA jsou pro mne v rámci metalového žánru synonymem progrese.
